Marco
se mi dlouhou dobu schovával v polici jako poslední díl série o oddělení Q
z pera Jussiho Adlera-Olsena. Protože doufám, že jeho výsostné místo brzy
zaujme Nesmírný… Vlastně, proč píšu
brzy, když už vyšel? Protože jsem posedlá paperbacky. Já miluju brožovaná
vydání. A celou sérii mám v paperbacku, a proto nepřichází v úvahu,
že bych si teď pořídila klasickou vazbu.
Takže
zatímco všichni ostatní Nesmírného
dychtivě čtou, já se na něj zatím jen nepokrytě těším. A až vyjde, tak se jím
stejně budu ještě chvilku kochat, než se do něj doopravdy pustím. Ale dost o
šestém dílu, nás teď bude zajímat ten pátý.
Kromě
autorovy schopnosti perfektně vést příběh všemi možnými odbočkami a stejně se
neomylně blížit k určenému cíli oceňuji jeho neuvěřitelně trefný a
sarkastický humor. Je jedním z mála autorů, u kterých mě při čtení
nějakých vtipnějších pasážích nenapadne „aha, tady asi autor potřeboval trochu
humoru“. Naopak, já fakt věřím tomu, že kdybyste si s Adlerem-Olsenem
povídali, vypadnou z něj podobné fórky a příměry, jaké používá ve svých
knihách.
„Přiřítila se do sklepa v obličeji rudá
jako rak. Černé linky kolem oči, vlající havraní vlas a žlutý šál kolem krku jí
činily k nerozeznání od německé vlajky.“
(Marco, str. 132)
Ale
humor není vše, co má Adler-Olsen v rukávu. Dalším jeho esem je bezpochyby
schopnost vykreslit rozmanité, zajímavé a osobité postavy, které Vás chytnou za
srdce a které i přes svoje téměř hrdinské povolání zůstávají uvěřitelné.
S každým
dílem se interesantnější postavou stává pomocník hlavního komisaře, Asad. Zdá
se, že skrývá nějaké temné tajemství, a těch není v literatuře nikdy dost.
A navíc, jeho velmi výstižné průpovídky o velbloudech fungují jako velká
životní moudra.
„A pak šibalsky zastříhal ušima. Teď
přijde průpovídka s velbloudem, však Carl věděl, zač je toho loket.
‚Stačí si vzpomenout na velblouda, který
si myslel, že je pštros. Lekl se, strčil hlavu do písku a měl ho plný voči.‘
Carl zavrtěl hlavou. Pro všechny ty
Asadovy velbloudy a dromedáry, kterými Carla postupem času zásobil, by
nestačila ani celá Sahara.
‚Co se mi tím hergot snažíš naznačit?‘
‚To je jednoduchý, když se člověk drží svého,
tak se mu žádnej písek nikam nedostane.‘“ (Marco,
str. 254)
A konečně, ten nejzávažnější důvod pro přečtení Alder-Olsenovy tvorby se schovává v jeho citu pro detektivní příběhy. Co kniha, to zcela unikátní zápletka a brilantní zpracování. Autor je vypravěčem s velkým A, který i čtenáře, jenž Dánsko a Kodaň vůbec nezná, dokonale přesvědčí o tom, že se v uličkách, kde se děj odehrává, už někdy procházel.
Navíc využití současných morálních dilemat, která trápí jistě nejen dánskou společnost, pozvedá Adler-Olsenovy knihy z "obyčejných" napínavých příběhů na kvalitní, aktuální a dráždivou literaturu.
Moje kolekce je teď kompletní nejen na poličce, ale také v mé čtenářské hlavě. Marco se nestane mým nejoblíbenějším dílem ze série, protože byl opravdu hodně zamotaný a poprvé se mi v autorově tvorbě stalo to, že jsem se v postavách ztratila. Bylo to trochu přeplácané a zmatečné, což jistě způsobila i volba tématu - tentokrát s hrůznými činy a šílenými honičkami také úzce souvisela šokující korupční aféra.
Pro někoho, kdo se s Adler-Olsenem teprve chystá začínat, rozhodně doporučuji začít sérii od začátku a nepřeskakovat. Vývoj postav zde na rozdíl od jiných kriminálních sérií hraje důležitou roli. Navíc Žena v kleci a Zabijáci patří k tomu nejlepšímu z celé série. Také Složka 64 je nesmírně vyvedená. Naopak na konec seznamu byl zařadila Vzkaz v láhvi společně s Marcem. Ovšem, nenechte se zmást, i ten konec seznamu zůstává zatraceně kvalitním čtením.
Název knihy (originál): Marco Effekten
Název knihy (česky): Marco
Autor: Jussi Adler-Olsen
Rok vydání (originál): 2012
Rok vydání (česky): 2015
Nakladatelství: Host
Počet stran: 559
Okomentovat