RC RECENZE | Co jsme si neřekli (Rory Dunlop)

| 7:07 12 comments
Krásný den Vám všem, moji milí čtenáři ♥
Na začátek týdne mi dovolte pozvat Vás k přečtení nové recenze. Dnes si popovídáme o novince z produkce nakladatelství Domino, o knize Co jsme si neřekli.

Tímto moc děkuji Dominu a především Daně za doporučení knížky a za poskytnutí recenzního výtisku.

Nakladatelství Domino je pro mě absolutní zárukou kvality. Nedávno mamka v knihkupectví vybírala knížku pro babičku a ptala se mě, zda ji znám a zda je dobrá. Řekla jsem jí, že sice nevím přesně, o čem to je, ale že to vydalo Domino, takže to jistě bude skvělé. Tak to prostě je. A kniha Co jsme si neřekli jen potvrzuje, že toto nakladatelství zkrátka má cit pro výběr skvělých knih a opravdu kvalitní literatury.
Příběh Jacka Randalla a Lindy Fergusonové sledujeme prostřednictvím Jackova deníku, který je v některých místech opoznámkován Laurou a zprostředkovává tak čtenáři popis situace očima obou účastníků. Postupně se tedy seznamujeme s jednotlivými zlomovými body tohoto manželství a utváříme si obrázek o tom, co všechno se muselo stát, aby se tihle dva dostali tam, kde se s nimi v knize setkáváme poprvé. Velmi působivě budovaný příběh dvou obyčejných lidí je navíc obohacen koncem, který nebudete čekat a který Vás naprosto dostane.
Kniha je napsaná s lehkostí a pečlivostí. Autor má smysl pro detail a také neuvěřitelné cítění pro interpretaci jedné pravdy z dvou rozdílných úhlů pohledu. Na vývoj situace jsem si v průběhu knihy dělala vlastní názor a vždy mě hrozně zajímalo, jak to viděl „ten druhý“. V Jackových deníkových záznamech totiž nebyla vždy odkryta celá pravda a některé křivdy byly naopak přibarveny. Nebo to snad zkresleně vnímala naopak Laura? Na její komentáře jsem se vždy nesmírně těšila, jednak mi poskytovaly mnohdy zajímavé interpretace situací, které si jinak vykládal Jack, jinak já jako čtenář, a jinak Laura, a také bylo zajímavé zamýšlet se nad tím, kolik z toho, co prožíváme, interpretujeme a chápeme správně... Z knihy se zdá, že toho mnoho není. Jenže co je správně? Který pohled je ten "pravdivý"? Celkově je tento příběh velmi důmyslnou sondou nejen do manželství, ale do mezilidských vztahů jako takových, a je působivým podnětem k přemýšlení. A navíc, je připomínkou, že soudit jiné lidi a jejich vztahy (v dnešní době činnost velmi oblíbená) je zcestné, protože do nich nikdy nemůžeme vidět...
Je však nutné podotknout, že ani Jack, ani Laura, nebyli žádní svatoušci. Tyto postavy udělaly spoustu rozhodnutí, se kterými jsem nesouhlasila a kterým jsem nerozuměla. V určitých okamžicích knihy jsem nedokázala najít nějakou skutečně smysluplnou motivaci pro jejich jednání - například kromě umanutosti. Ovšem pozor, není to myšleno tak, že by postavy nebyly dobře propracované - naopak, Jack i Laura jsou jako literární osoby naprosto senzační a bavili mě. Za přátele bych tento pár mít ale spíše nechtěla :) Ač by to možná jen těžko přiznávali, oba jsou nesmírně paličatí a v určitých momentech odmítají z určitých věcí ustoupit jen z principu. Přidáte-li trochu žárlivosti, nutkavou potřebu uznání a pár nezdravých měr sebevědomí - tu je ho málo a tu najednou moc, máte perfektní koktejl životních výzev. A v jeho středu se ocitají Laura a Jack.

Co se samotného textu týká, při čtení mě více bavily Lauřiny pasáže. Perfektně odpovídaly vykreslení postavy jako takové - byly lehké, vtipné, oplývaly spoustou ostřejšího humoru, ironie a sarkasmu. Seděly mi víc, protože kdybych se s postavami potkala, Laura by mi asi také byla o něco bližší. Jack měl naproti tomu tendence vše příliš řešit, dramatizovat, pitvat a především - litovat se. To vše často bez jakéhokoli náznaku pochopení, že za některé své trable si opravdu mohl jen sám svým přístupem a neschopností vnímat a porozumět i někomu jinému, než sobě (ostatně, on mnohdy nerozuměl ani sám sobě, takže v tomto směru je to komplikované). 
Velmi oceňuji autorovu práci s projevem těchto dvou hlavních postav - to, jak příběh vyprávěli, perfektně odráželo jejich charakteristiky a vystihovalo to jejich podstatu. Moc mě baví, když spisovatel dokáže vdechnout svým postavám takovouto osobitost a charisma, a Dunlopovi se to povedlo na jedničku s hvězdičkou.

Přes všechnu tuto chválu jsem ale knize dala čtyři hvězdičky, protože k té pětihvězdičkové dokonalosti mi něco málo scházelo. Snad mě autor nedokázal vtáhnout do příběhu tak, jak bych si představovala? Některé dny jsem vůbec netoužila po dalším setkání s Jackem a Laurou. Nebyla jsem napětím bez sebe, jak to celé skončí. To ale nic nemění na tom, že Co jsme si neřekli představuje skvělou čtenářskou volbu pro všechny, kdo si užívají konverzační romány a kdo rádi odhalují jeden příběh z různých úhlů pohledu. Důvtip, inteligentní dialogy, lidský příběh - to vše v rámci tohoto čtenářského zážitku dostanete, a proto kniha rozhodně stojí za přečtení.

Knihu si můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): What We Didn't Say
Název knihy (česky): Co jsme si neřekli
Autor: Rory Dunlop
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 344
Budu se moc těšit na Vaše komentáře. Zajímalo by mě, zda jste tuto novinku již zaznamenali nebo třeba dokonce četli? Co na ní případně říkáte? A máte rádi tyto konverzační romány? Jaký nejlepší jste četli, doporučili byste mi nějaký titul? Budu moc ráda, pokud si najdete chviličku a napíšete mi pár slov :)
Mějte se moc pěkně a brzy se vraťte, článků bude požehnaně :)
Kristýna

12 komentářů: Povídejte i Vy!

  1. Ach jak mi ty tvoje recenze scházely! Jsem ráda, že jsi zpět! Super napsaná recenze, knihu si píši do seznamu :) A těším se na další články :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Káťo, moc děkuji za Tvá milá slova, jsem ráda, že jsem někomu chyběla :)) A díky za pochvalu recenze, jsem ráda, že jsem Tě nalákala a v budoucnu se budu těšit na Tvoje dojmy :)

      Vymazat
  2. Znie to zaujímavo, ak sa k tomu raz dostanem, určite si to prečítam :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně to stojí za to, budu se pak těšit na Tvůj názor :)

      Vymazat
  3. Děkuji za tip. Hned po státnicích si jdu koupit!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám velkou radost, že se mi podařilo Tě na knihu nalákat. Věřím, že se Ti bude líbit. A moc a moc držím palce se státnicemi!!! :)

      Vymazat
  4. Krásně napsáno, na knihu jsi mě navnadila, píši si jí na seznam.
    Myslím, že jsem ji dosud nezaznamenala - ale jak to? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni, také jsem ji na okolních blozích moc nezaznamenala, možná si ji málo lidí vybralo k recenzi. Ale je to škoda, zasluhuje pozornost. Jsem ráda, že se dostala na Tvůj seznam a budu se časem těšit na Tvoje dojmy :)

      Vymazat
  5. Pěkná recenze jako vždy :-) O knize už jsem se doslechla dříve, možná by mě i lákala, ale myslím, že na ni v nejbližší době nenajdu čas. Do seznamu k přečtení si ji každopádně zapisuju :-))
    Užij si hezký den :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji Marcel :) Třeba se k ní časem dostaneš, zasloužila by to a věřím, že bys přečtení nelitovala. Měj se krásně :)

      Vymazat
  6. Domino miluju, ale nevím, jestli po této knize sáhnu. Mám dojem, že je to takový ten román, co člověk přečte a zapomene. Ale třeba se pletu. Každopádně o knize vím a kdo ví... třeba mě někdy zláká :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bych úplně neřekla, ten (pro mě nečekaný) konec mě sebral hodně a rozhodně v sobě ta kniha nese zajímavou myšlenku i poselství. U mě to asi dojelo na to, že prostě nebyl čas, četla jsem po kouscích a celek jsem si proto až tak neužila. Kdyby to člověk zvládl za pár dní, byl by ten zážitek asi silnější. Uvidíš, Šári :)

      Vymazat

Srdečně děkuji každému, kdo zde vyjádří svůj názor, zkušenost, či dojmy. Moc ráda si s Vámi o knížkách povídám a právě Vy čtenáři jste mou největší inspirací :)