Nejnovější

Ráno jsem vám slibovala nový knižní tip, takže tady je. Dnes jsem pro vás vybrala novinku, kterou na konec května připravuje nakladatelství Slovart, a sice Horké mléko od Deborah Levy. Od autorky jsem už před nějakým časem četla Doplavat domů, knihu, která vyšla u Odeonu a na kterou vídám absolutně protichůdné názory. Buď čtenáře naprosto dostane, nebo se s nimi absolutně mine. Rozumím oběma stranám, přestože patřím k té, které byla uchvácena. A právě proto se hodně těším i na novou autorčinu knížku. Poetika, tajemství, zasněné výjevy, míchání reality a snu, pravdy a lži... to všechno autorka servíruje na stříbrném podnose. Mě si získala hlavně autenticitou svého psaní a zcela výjimečnou atmosférou, kterou dokázala v Doplavat domů vybudovat doslova na pár stranách.

Co vy a Deborah Levy? Četli jste Doplavat domů? Slyšeli jste o Horkém mléku? Budu ráda, když se podělíte o svoje dojmy v komentářích... 😊


Mladá antropoložka Sofia se již celé roky snaží vyřešit záhadu matčiny nevysvětlitelné choroby. Z Rose a jejích věčných nářků a stížností je už celá zničená, ale na druhé straně pro ni představují únik před vlastním neuspokojivým životem, za který se stále zdráhá převzít zodpovědnost. Společně s matkou odcestují na vyprahlé pobřeží Španělska, kde hodlají navštívit věhlasného lékaře, do něhož vkládají naději, že by mohl vyléčit Rosino matoucí ochrnutí. Je to její poslední šance. Doktor Gómez však používá velmi zvláštní metody, které mají pramálo společného s klasickou medicínou, a jak léčba pokračuje, Rosin stav se i pro něj stává stále větší záhadou. Krize ve vztahu mezi matkou a dcerou se stupňuje a rozptýlení hledající Sofia se zaplétá do svůdné a pomíjivé milostné aféry. Tento takřka snový hypnotický příběh o síle ženy je jako labyrint plný tužeb, pudů a surrealisticky přesvědčivé logiky. Autorka v něm prozkoumává otázky lidské sexuality, potlačovaného hněvu, svůdnosti sklouznutí k hypochondrii a užívání farmaceutik i prazvláštní povahu mateřství a zároveň oslavuje hodnotu experimentování se životem – hodnotu zvídavosti, prostého úžasu a snahy žít naplno.
Přeji vám hezký den a vítám vás u nového článku. Dnes to bude velmi krátké, ale připravuji na odpoledne ještě knižní tip. Nyní bych s vámi však ráda sdílela své historicky první video, které jsem před pár dny publikovala na YouTube. Někteří z vás už ho nejspíše viděli, někteří ale možná ne, tak jsem si říkala, že není špatný nápad přidat jej i na blog. Takže stačí kliknout na obrázek, a můžete koukat! 😊







Je to takové oddychové video, sestřih hezkých chvil z posledních několika dnů. Nic tam nepovídám, můj obličej taky neuvidíte, ale přesto doufám, že vás bude alespoň trochu bavit. Teď už připravuji druhé video a tam snad konečně najdu odvahu k tomu, abych vám i něco povykládala. Bez toho byste totiž určitě nemohli existovat 🙈😂

Mějte se moc krásně, budu zvědavá na vaše názory - a nebojte, vím, že se dá vylepšit a vychytat ještě spousta věcí. Budu na tom pracovat!

Nevím, jak vy, ale já si docela často říkám, že bych nejradši chytla všechny ty smartphony, notebooky a internety, vyhodila je z okna a odstěhovala se do hor. A ani to nemyslím moc v nadsázce. Jít životem zcela sama, asi bych to už dávno skutečně udělala, i za cenu strachu vyhlédnout z okna do černočerné tmy a každodenního vstávání ve čtyři ráno.
Hrdinka sladkého románku Pojízdný krámek snů, který u nás stejně jako další knihy autorky Jenny Colgan vydalo nedávno nakladatelství Argo, sice svůj úprk ze společnosti nevzala tak od podlahy, ale přesto se dokázala okouzlujícím způsobem vymanit ze spárů oné děsivé, dynamicky se rozvíjející společnosti se všemi jejími feedbacky a reporty. Své životní štěstí našla uprostřed luk, v kaluži plné bahna, zmoklá na kost. Fakt.

Co vy, dokázali byste se odstěhovat někam daleko od civilizace? Jaké je vaše vysněné místo? Co byste tam chtěli dělat nebo naopak nedělat? A lákají vás podobně miloučké knihy, jako je Pojízdný krámek snů? A co samotná autorka Jenny Colgan, máte s ní zkušenost? Jaká její kniha se vám líbila nejvíc? Budu ráda, když mi napíšete všechny svoje myšlenky dolů do komentáře 😍

Nina nejvíc na světě zbožňuje knihy. Jenže jednoho dne se její poklidný knihovnický život rozpadne na prach a Nina je nucena rozhodnout se, zda dá přednost jisté vidině nespokojenosti, kterou by ji práce ve zmodernizovaném centru plném technologií jistě přinesla, anebo nejisté vidině štěstí, kterou slibuje inzerát na dodávku, již by si Nina přála naplnit knihami a přinášet s ní radost do míst, kde se na čtení dávno zapomnělo... Introvertní knihovnice nakonec překvapí sama sebe, když se vydá na dlouhou cestu do Skotska, a tam se rozhodne, že čas plnit si sny nadešel právě teď.
Nebudu vám tady nalhávat, jak ohromně hodnotné literární dílo Pojízdný krámek snů je. Protože až tak úplně není. Přesto je to ale knížka, kterou se nestydím doporučit dalším lidem k přečtení. Je totiž laskavá, něžná, je plná svobody a snů a splněných přání. Je to něco, co člověka trošinku popostrčí a přiměje ho zamyslet se nad tím, jestli v sobě přece jen nemá ještě trochu více odvahy, než si myslel, a jestli není škoda nechávat tuhle odvahu ležet ladem. A to jen tak nějaké vyprávění nedokáže.
Příběh Niny je plný překážek, ale také romantických klišé. Hlavní hrdinka je totiž nejen odvážná, ale zároveň také velice naivní a většinou na svět hledí trošinku skrz růžové brýle. Její křehkost a místy snad až dětinské plány vám ale rozhodně nepolezou na nervy, autorka tuto charakterovou vlastnost zvládá s grácií. Naopak to bude něco, pro co si Ninu oblíbíte a důvod, proč jí budete držet palce, aby vše dobře dopadlo.
Text knížky má v sobě takovou zvláštní magickou sílu, je plný naprosto skvostných popisů přírody a autorce se daří neskutečně silně předat čtenáři atmosféru, kterou v příběhu buduje. Nestojíte vně vyprávění, ale připadáte si, jako byste byli přímo uvnitř. Nejste pozorovatelem, ale doopravdy prožíváte to, co se na řádcích knihy odehrává. Celý příběh má příjemný spád, nenudíte se, v knize se stále něco děje a přestože se nejedná o nejnapínavější čtení na světě, budete nuceni otáčet stránky a číst stále dál a dál.
Jak už jsem zmiňovala v bezprostřední reakci na Goodreads, za prvních 90 % knihy bych dala pět hvězdiček, za samotný závěr, který se trošinku zvrhl a byl poněkud rozdrásaný a na můj vkus zbytečně patetický, bych dala hvězdičky tři. Celkem z toho tedy poměrně jasně vycházejí čtyři hvězdičky. Pojízdný krámek snů je romantické a zasněné čtení, které ale není prvoplánovou sladkárií, nýbrž naopak silným a inspirativním vyprávěním, které potěší všechny milovníky klidných příběhů, dobrých konců a především knih.
Za sebe jednoznačně doporučuji a už se těším na další autorčiny knížky, které tu mám nachystané 💗
 
Název knihy (originál): Little Shop of Happily Ever After
Název knihy (česky): Pojízdný krámek snů
Autor: Jenny Colgan
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 294
Už dlouho se na blogu neobjevila rubrika právě čtu. Je to paradox - mě baví ji připravovat, vás dle všech čísel a reakcí baví ji číst - a přesto se zde objevuje poskrovnu. Knihu, která mi v těchto dnech dělá společnost, vám ale ukázat musím, jelikož je jednoduše úchvatná 😍
Někteří si už možná všimli, že jsem nedávno navázala novou spolupráci se sítí knihkupectví Oxford Bookshop, která zaštiťuje i internetový obchod Megabooks.cz. A právě díky této spolupráci se ke mně minulý týden dostala proof copy nového románu Simona Mawera. Tohoto autora bude většina z vás znát nejspíše díky Skleněnému pokoji, který u nás už před několika lety vydalo nakladatelství Kniha Zlín, a který je dodnes velmi populárním čtením. 
K motivu lidského příběhu na pozadí velkých dějin se Mawer vrací i ve svém novém díle Prague Spring. Tentokráte se však zaměřuje na šedesátá léta a na období Pražského jara, během kterého do Československa putují dva angličtí studenti. 
Momentálně jsem v polovině knihy a jsem hodně nadšená. Autor píše prostě skvěle, je to velmi přímočaré a poetické zároveň, některé popisy jsou působivě syrové, Mawer se také nebojí zdůrazňovat autenticitu textu českými výrazy... Angličtina zde ale není na té nejelementárnější úrovni, proto knihu doporučuji spíše těm z vás, kdo už nějaké anglické čtení ochutnali. Chtěla bych vám toho napsat ještě více, ale musím si nějaké své poznatky ušetřit i do recenze, která jistě vyjde zanedlouho, tak pak mrkněte 😉 
Prague Spring vychází v srpnu, máte se tedy nač těšit. Já moc děkuji Oxford Bookshop za zprostředkování knihy k recenzi, velice si toho vážím 💖 Knihu si budete moci včas předobjednat na jejich e-shopu Megabooks.cz.

Co vy a Simon Mawer? Četli jste od něj něco? Jak se vám jeho styl psaní líbí? A těšíte se na novinku Prague Spring? Troufnete si na ni v angličtině, nebo budete spíše doufat, že se dočká překladu? Budu se moc těšit na vaše komentáře! 😊


Krásné pondělí vám všem! Pevně doufám, že jste nebyli nuceni zapojit se do pracovního či studijního procesu a že si užíváte volna. Já pro vás mám nový knižní tip, protože právě dnes vychází u nakladatelství Domino úžasně slibná novinka, Madona z hor 😍
Tento román je příslibem velkého vyprávění o silném lidském osudu a já věřím, že mě opět zasáhne přímo do srdce. Domino totiž tyto majestátní příběhy umí, dokáží vybrat neuvěřitelně nádherné texty, zajistit jim skvělý překlad a postarat se tak o čtenářské zážitky, na které jen tak nezapomenete.
Mně se od mého oblíbeného ostravského nakladatelství dostalo v poslední době do ruky pěkných pár kousků podobného kalibru, a vždy jsem byla autorem tak nějak zvláštně emočně rozložena a opět složena zpátky. Do Madony z hor proto bez skrupulí vkládám ohromné naděje a věřím, ba ne - skoro to vím -, že mě nezklame. Velkolepé literární dílo je navíc doprovozeno nádhernou obálkou, která dokonale vystihuje atmosféru, již můžeme v knize očekávat.

Co říkáte na knížku vy? Zaujala vás? Je tento příběh něčím, co byste si chtěli přečíst? Nebo si ji necháte ujít? Budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích 😊

PS Kniha má vlastní záložku, takže je v podstatě božsky boží, abych to tak řekla 💕
Velkolepě vylíčený životní příběh Marii Vittorii začíná na počátku dvacátých let dvacátého století v italských horách, kde drsná dřina a neochvějná víra utvářejí celý lidský život. Žena, která se neprovdá, je považována za méněcennou. I Maria se bála, že zůstane starou pannou, ale když už se v pětadvaceti vzdávala všech nadějí, přivedl jí otec z námluv manžela. Po svatbě se přestěhovali do vesnice v podhůří a otevřeli si obchod, Maria pečuje o čtyři děti a má se pořád co otáčet. Drsné dřině je uvyklá od dětství, ale nástup fašismu a války vrhne na její život temný stín. Uživit rodinu je stále těžší, jídla je málo a drsné válečné zimy jsou k nepřečkání. Lidem se najednou nedá důvěřovat, z přátelských sousedů se stávají zrádci, bratranec se dal k fašistům a zneužívá nově nabytou moc, ve dveřích obchodu se střídají nacisté s partyzány a všichni se domáhají potravin, které se jinde než na černém trhu nedají sehnat... Pro Mariu je rodina středobodem světa, udělala by pro ni cokoli, naprosto cokoli. Odhodlá se k činům, které by vzhledem ke své povaze i víře považovala za nemožné. Silou vůle dokáže překonat období, kdy rodině nemůže dát k jídlu nic jiného než ještěrky, přečká i manželskou krizi, a v následných letech také odloučení dětí. Román Madona z hor je epickým a inspirativním příběhem, který nejlépe vystihují Mariina vlastní slova: „Vydržet hladovění je stejně důležité jako umět uvařit noky."
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Jasně, že tohle si dneska prostě nemůžu odpustit. Už máte políbení za sebou? Doufám, že ano! 💋 Já vám samozřejmě přeji krásný první máj a zvu vás k dnešnímu povídání o květnových čtecích plánech. Protože mi to čtení v poslední době docela jde, a protože dubnové plány jsem ze 75 % splnila, řekla jsem si, že nebude škoda být ve výběru pořádně odvážná...

Budu ráda, když mi dáte vědět, zda máme některé knížky třeba společné, nebo zda jste některou již četli a jak se Vám líbila 😊

Mám tu proto rovnou deset knížek, ale některé z nich jsou docela hubeňoučké... V těchto dnech mám pořádně anglickou náladu, vybrala jsem si tedy nějaké zahraniční kousky. Od klasiky v podobě Cizince, přes pohádky, až po pecku Viral od Helen Fitzgerald. Tuto autorku můžete znát díky Knize Zlín, která ji u nás vydává.
Ráda bych po delší době pohnula také se sérii Letopisy Narnie, vytáhla jsem si tedy z boxu Prince Kaspiana, který je čtvrtým dílem tohoto pohádkového vyprávění. Roviny života a Na Sibiř mám na nočním stolku už pořádně dlouho, u obou doufám ve velmi silné příběhy, tak snad s nimi v květnu už konečně pokročím. Na těžké texty nemá člověk vždy tu správnou náladu, nicméně já mám právě teď pocit, že se v takovém rozpoložení nacházím, proto toho musím hned využít.
Z novinek se chystám na Brownův Počátek,  dále na Zlomené anděle a na Probuzené bohy, které právě čtu. Jako třešničku na dortu tu mám nachystaného taky Shakespeara a jeho Sonety. To ke květnu tak nějak patří, ráda si v podvečer, když zapadá sluníčko a všechno se tak nějak zklidňuje, přečtu pár řádků těchto krásných veršů... 
Kromě těchto plánů, nebo třeba i místo nich, bych ještě ráda sáhla do restů z minulých měsíců - napadá mě například Dívka jménem Sus, Habermannův mlýn nebo Budu vším, čím mě chceš mít. Tyto knížky už jsem v měsíčních plánech měla, ale nestihla jsem je, proto bych to ráda napravila. Uvidíme, jak to dopadne 😊

Robert Bryndza se dokázal za uplynulých několik let stát fenoménem thrillerového žánru a naprostým miláčkem čtenářů po celém světě. Česká republika není výjimkou. Letos na jaře u nás vyšel čtvrtý díl série s Erikou Fosterovou, tentokrát s názvem Do posledního dechu. A je to fakt velká paráda.

Moc děkuji Báře z nakladatelství Grada, která mi nejnovější Bryndzův hit poskytla k recenzi 💞

Když si s někým dlouhé měsíce píšete a voláte, nemůže přece být nebezpečný... Nebo ano? Mladé Londýňanky vyráží na romantické schůzky, z nich se už nikdy nevrátí. Když je v kontejneru nalezeno tělo mladé ženy, Erika Fosterová se vlastně dílem náhody přimotá na místo činu. Její instinkt se ale okamžitě probouzí a Erika nachází souvislost s dalším zločinem. Jak se ale dostane k vyšetřování, které vede její nepřítel? A existuje vůbec šance dopadnout vraha, který existuje jen na síti?
Pro mě osobně se tento díl stal zatím jednoznačným vrcholem série a představuje v mých očích to nejlepší, co Bryndza doposud napsal. Přestože se autor stále drží svého osvědčeného projevu, který spočívá především v ohromující čtivosti textu a v lehkosti, s níž Bryndza píše, tentokrát do své knihy přidává i něco jiného. Do čtvrtého dílu série dokázal vetknout stopu skutečného mistrovství, jíž potvrzuje, že v současnosti patří mezi nejlepší autory žánru.
Ve svých knihách autor zatím pravidelně střídá dva koncepty: Jednou odhalí vraha až na samém konci, podruhé pak v jejím průběhu a dále sleduje proces vypátrání a dopadení. Druhý zmiňovaný princip je uplatněn i v Do posledního dechu, narozdíl od Nočního lovu je zde však zvládnut naprosto brilantním způsobem. Bryndza vás udrží v dokonalém napětí i přesto, že vraha už znáte. Stránky hltavě otáčíte dál a toužíte vědět, co se ještě stane. Já jsem knihu dočítala během docela hektického dne a fakt jsem s ní doslova chodila a četla každou sekundu, kdy to bylo možné.
Tahle excelentní gradace v mých očích stojí na vynikající práci s charakterem vraha a s okolnostmi, které jeho činy provázejí, a dále na smysluplně vystavěném procesu vyšetřování. Autor se v těchto věcech nehoní za senzací, spíše selským rozumem dedukuje, co by se mohlo pokazit, zamotat, jaké by mohly přijít komplikace - a to jak pro pachatele, tak pro vyšetřovatele. Nesnaží se o fatalistické šoky a zmatečné zvraty, které jsou sice senzační, ale smyslu mnoho nedávají.
Ostatně, to nás vede k samotnému vrahovi. Jak ten mě bavil. Celou dobu jsem ho viděla jako... nechci to nikomu zkazit, takže přestože následující řádky za spoiler nepovažuji, raději je i tak zabělím: Bena Whishawa, který hraje postavu Q v nových bondovkách. Benovi se tímto omlouvám. Nicméně, Bryndzův padouch je skutečně mnohovrstevnatou postavou, která se vám chvílemi hnusí a v dalších momentech pro ni nacházíte spoustu lítosti a smutku. Její vykreslení není prvoplánové, autor kvalitně pracuje s vývojem charakteru a dopřává čtenářům i některé zvrhlé detaily, které kvalitně okoření některé situace tak, že se ze znepokojivých scén stávají okamžiky doslova démonické.
A od vraha k postavám vyšetřovatelů. (Doufám, že vidíte ty bravurní oslí můstky.) Moc se mi líbí, jakým směrem Bryndza postrkává hlavní postavu Eriky Fosterové. Dělá to pomalu, nenásilně, zároveň ji však nepřikovává na jedno smutné místo, odkud není úniku. I ostatním členům týmu věnuje v knize patřičnou pozornost, některým více a jiným méně, tak to však u vícedílných počinů bývá. Tentokrát se autor hodně zaměřuje na Petersona a také na neoblíbeného detektiva šéfinspektora Sparkse. Do pozadí naopak v tomto díle ustoupil superintendant Marsh, což mě hodně mrzelo, protože jsem si ho v minulých knihách velmi oblíbila a tentokrát mi chyběl. Snad pro něj tedy Bryndza do pátého pokračování chystá něco velkého.
Poslední silnou stránkou knihy, o které chci v dnešní recenzi mluvit, je přesah námětu. Téma zneužívání sociálních sítí je velmi aktuální a přestavuje problém, kterému by jistojistě měla být věnována patřičná pozornost. Lidé sdílí na síti skutečně všechno možné, až mě fascinuje, kolik z nich dobrovolně označuje v každém příspěvku na Facebooku a Instagramu svoji současnou lokalitu. Jak řekl sám Robert, když hovořil o námětu své knihy, dívka v autobuse se zalekne, když se jí cizinec zeptá na to, kam jede nebo kde bydlí, bez nejmenšího zaváhání ale stejné informace zveřejní na svém profilu na Facebooku. Oceňuji, že s něčím podobně aktuálním Bryndza v knize pracuje a že to dělá tak bravurním způsobem, který je ohromující a nesmírně děsivý zároveň.
Knihu Do posledního dechu vám všem moc doporučuji - pokud jste autorovi ještě nedali šanci, udělejte to. Skutečně věřím, že vás jeho knihy osloví a že si jej oblíbíte stejně jako my, kdo jsme se ním již seznámili. Navíc, pokud ve svém psaní udrží to, že je každá nová kniha ještě o něco lepší než ta předchozí, máme se dozajista nač těšit. 

Knihu Do posledního dechu můžete koupit u nakladatelství Grada.

 
Název knihy (originál): Last Breath
Název knihy (česky): Do posledního dechu
Autor: Robert Bryndza
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 416
Přeji vám krásný závěr dubna 😊 Doufám, že už spřádáte plány na čarodějnice a na první máj! Co chystáte, prozradíte mi to? Budu ráda!
Já pro vás dnes mám představení nové instagramové knižní fotovýzvy, kterou jsem připravila na květen. Mám ji tu nachystanou už pár měsíců a ani nevíte, jak jsem se těšila, až bude čas vám ji ukázat. Zveřejňuji ji pár dní s předstihem, ať máte čas třeba nafotit něco dopředu a tak 😉
Takže tramtadadá, je tu #knihomaj. Pravidla jsou taková, že nejsou. Výzva poběží jako vždy primárně na Instagramu, ale pokud budete chtít jakékoliv fotky sdílet i na Facebooku, nebo třeba napíšete článek na svůj blog, budu jen a jen ráda. Hlavně mě nezapomeňte všude označit, ať mi nic neunikne (@thebooktalkblog) a přihodit hashtag #knihomaj, ať máme všechny fotky hezky pohromadě a můžeme se kochat. Když budete chtít přidat jednu fotku za celou výzvu, je to skvělé. Když budete chtít přidat jednu fotku každý den, je to báječné. Když budete chtít přidat tři fotky za den, protože se nebudete moct rozhodnout, která je ta nejlepší, je to úžasné. Hlavně si to užijte, inspirujte se, pobavte se. Takže, jak to vidíte, přidáte se? 😍
Budu se moc těšit!
PS V květnu proběhne Svět knihy 2018, doufám, že to bude příležitost potkat se! Zatím si nejsem úplně stoprocentně jistá, kdy vyrazím, ale vypadá to na pátek. Budu mít na sobě jmenovku, v kabelce přichystanou nějakou radost pro každého, kdo se mě nebude bát pozdravit a s sebou moji skvělou maminku, která asi trochu doufá, že zjistí, že jsem děsná knihoblogerská hvězda... Tak mě kdyžtak zastavte, ať jí nezničíme iluze 😂 A skoro bych zapomněla, v sobotu budeme mít takový menší sraz - alespoň doufám, že to klapne, takže kdo by chtěl poznat pár knihomolů a dát si dobrou snídani, dejte vědět. Mějte se báječně! 💗
Každý správný knihomol už jistě zaznamenal, že v poslední době se nabídka anglických knih v Levných knihách parádně rozrostla a že se tam dají najít opravdové skvosty. Já tak například pravidelně doplňuji svou sbírku klasiky z edice Wordsworth Classics. V nedávných týdnech jsem ale objevila pár knížek v překrásném vydání, které podle mého názoru skoro každý z vás opravdu potřebuje, a ráda bych vám je dnes ukázala.

Moc mě potěší, když mi v komentářích napíšete, zda třeba nemáme nějaký úlovek společný nebo zda si na některou z knížek děláte zálusk. Budu vám taky vděčná, když mi doporučíte něco, co jste si pořídili vy a máte dojem, že to potřebují i všichni ostatní 😍

Na první knížku, The Bookshop Detective, mě nalákala Bichlička, které se podařilo ukořistit hned oba dva díly. Já jsem takové štěstí neměla, ale i tento mi stačil k dětinskému nadšení. Příběh o tajemné lodi a zapomenuté minulosti jednoho městečka slibuje příjemné oddechové čtení. 
Vlastně náhodou jsem při nákupu The Bookshop Detective narazila i na nádherné vydání Alice's Adventures in Wonderland. Přiznávám se bez mučení, pořídit si tuhle knížku byla prostopášnost... už ji doma anglicky mám. Jenže ta kniha je tak překrásná, měli poslední dva kousky a já jsem věděla, že když ji tam nechám, budu toho litovat.
A konečně, při jedné z posledních návštěv jsem objevila literární scénář (alespoň tak já chápu "book of the film") Beauty and the Beast. Knížka je znovu úchvatně vyvedená, navíc mi ji darovala maminka k Velikonocům místo oblečení, které nepotřebuji, takže z ní mám dvojitou radost.
Jepice je bez nejmenších pochyb thrillerovou senzací letošního jara. Nadějného autora Jamese Hazela pro české čtenáře objevilo nakladatelství Domino a přineslo tak na trh příslib skvělé detektivní série, ve které se kloubí velkolepý námět s unikátním vypravěčským stylem a smyslem pro detail.

Dominu mnohokrát děkuji za poskytnutí knihy k recenzi 💖

Zaznamenali jste již na pultech knihkupectví tento skvělý thriller? Zaujala vás Jepice, nebo jste ji dokonce už pořídili a četli? Co na ni říkáte? Získal si vás Charlie Priest stejně jako jiné čtenáře? Budu moc ráda, když se o své dojmy podělíte dole v komentářích 😊
Rok 1946 a výslech zadrženého nacistického lékaře. Současnost a místo činu, nad kterým ustrne i ten nejotrlejší vyšetřovatel. Současnost a agresivní maniak, který napadne Charlieho Priesta, bývalého policistu a nyní advokáta, u něho doma. Události, které spolu zdánlivě nemohou mít nic společného... ale které přesto spojuje na první pohled drobný detail. Jepice.
Už jsem to řekla milionkrát, pravda je to ale stále a já to tedy musím zopakovat. V Dominu prostě umí. Mají čich na skvělé autory, dokáží přinášet zajímavé knihy, jejichž zpracování dalece překračuje žánr, do kterého jsou řazeny, umí nacházet poutavé náměty a zdobí tak český trh nadprůměrnými knižními počiny. Jepice není výjimkou.
Jako první bych v této recenzi ráda vyzdvihla velmi umně zpracovanou jazykovou stránku knihy. Sám autor má zcela evidentní spisovatelský cit, dokáže svými slovy čtenářům velmi autenticky předávat emoce a pocity, umí čtenáře vtáhnout do děje a přinutit je prožívat situace, které právě zakoušejí jeho hrdinové. Zároveň je tento vynikající základ podpořen skvělým překladem, na který jsem si u Domina sice už zvykla, ale faktem zůstává, že na obecné úrovni v současné době překlady vždy kvalitní nebývají. Jepice je ale přeložena výborně a obrovský potenciál textu, který není jen rádoby senzačním svědectvím zločinu, ale skutečně velkolepým vyprávěním, je tak využit do posledního písmenka.
Samotný příběh je svým způsobem ohromující. Na začátku knihy si čtenář nedokáže překvapit, jak velikou mozaiku autor v příběhu rozložil a následně zase složil zpět dohromady. Až knihu dočtete, dojde vám ona dechberoucí spektakulárnost celé věci. Toto všechno je okořeněno skutečně puntíčkářským přístupem autora k celé věci. V tomhle příběhu nenajdete mezery a nedostatky, každý detail je dokonale promyšlen, vyřešen, vše do sebe zapadá s udivující přesností. 
Jenže zde se taky nachází odůvodnění té jedné chybějící hvězdičky v mém hodnocení. Tento perfekcionismus byl totiž pro mě paradoxně důvodem, že na mě kniha bohužel nepůsobila v průběhu čtení tak dramatickým dojmem, jako na konci. Místy jsem díky té mravenčí práci s drobnými detaily a fakty tak nějak ztrácela ze zřetele rámec příběhu, onen velký obrázek, ke kterému všechno směřovalo. Přišlo mi to trochu jako škoda, chvílemi jsem měla dojem, že se z vyprávění vytrácí taková ta pojící nit napětí. Nicméně, tohle může být jenom můj osobní dojem a pocit, proto není potřeba brát to až tak vážně.
James Hazel si v úvodním dílu série vybudoval velmi kvalitní základy nejen pro další příběhy, ale také pro budoucí práci s postavami. Ty jsou vedle jazyka dalším aspektem, který mě na Jepici hodně bavil a kvůli kterému byste si knihu podle mého názoru určitě měli přečíst. Po dlouhé době se setkáváme s prostředím, které není pro detektivky a thrillery příliš obvyklé - ano, Charlie Priest sice byl policistou, ale nyní je právníkem. Advokátní kancelář a Charlieho spolupracovníci hrají v příběhu zásadní role. Navíc, autor si skutečně pohrál s vykreslením jednotlivých charakterů. Ať už jde o samotného Charlieho, jeho kolegy, příslušníky policie či Priestovu neočekávanou pátrací kolegyni, všichni představují velmi barevné, dynamické, a především netradiční osobnosti. Hlavní hrdina sice trpí disociativní poruchou, ale alespoň nepije, což se v dnešním proudu thrillerů rovná skoro zázraku.
Jako celek na mě Jepice zapůsobila naprosto výborně. Jedná se o příběh, který je poctivě vystavěný, na kterém je téměř hmatatelná autorova péče a důslednost, který je obohacen o opravdu kvalitní jazykové zpracování a který znovu potvrzuje, že thrillery nemusí znamenat podružné či lehké čtení. Jepice je kvalitní literární záležitostí, která nezklame ani náročnější čtenáře. Pokud chcete thriller, na který jen tak nezapomenete, tato knížka je vynikající volbou.

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): The Mayfly
Název knihy (česky): Jepice
Autor: James Hazel
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 464
Moc vás zdravím u nového článku 😊 Dnes pro vás mám pravidelné shrnutí knih přečtených v uplynulém měsíci. Co všechno jsem zvládla v březnu? Sice jsem nedokázala stejně jako v únoru pokořit svoji laťku 100 stran přečtených za den, ale zato jsem zlomila jinou knihomolskou kletbu. A mám z toho velkou radost. Naučila jsem se totiž poslouchat audioknihy. Začala jsem pozvolna -  inscenací, dále něčím důvěrně známým, pokračovala jsem pohádkou... A povedlo se. Sice trochu předbíhám, ale prozradím, že teď v dubnu už jsem dokonce dokázala vyposlechnout celou knihu, úplně normální thriller. Mám z toho velkou radost, protože co si budeme nalhávat, poslouchání audioknih je skvělá cesta, jak hýbat s těmi našimi nekonečnými seznamy 😍

Ale teď zpět do března! Budu ráda, když mi dáte vědět, zda jste nějakou knihu už také četli, případně jak se vám líbila, nebo zda se na některou z mého výběru chystáte v budoucnu. A jak se čtenářsky dařilo v březnu vám, byli jste spokojení? Napište mi dolů do komentářů 💕

Březnové čtení jsem zahájila ve společnosti novinky od nakladatelství Domino. Thriller Co zbylo z mojí sestry působivě zpracovává koncept nespolehlivého vypravěče, který je teď tolik oblíben. Příběh válečné novinářky Kate ale z proudu průměrných thrillerů rozhodně vyčnívá a doporučuji ho proto i náročnějším čtenářům.
Pokračovala jsem dalším recenzním výtiskem, a sice autobiografií severokorejského chlapce Sungdžu. Tahle kniha je velice silným a srdcervoucím svědectvím o realitě celého jednoho národa, která je té naší vzdálená tak, že nám přijde absolutně neskutečná. Další čtení, které moc doporučuji všem bez výjimky.
Třetí přečtenou březnovou knížkou byla Gemina, druhý díl série Illuminae. Doufala jsem, že to bude zase tak velká paráda jako díl první, a autoři mě nezklamali. Gemina se mi líbila neskutečně moc a už se samozřejmě klepu na třetí díl. Konec série ale snad obrečím 😂 Recenzi vám zatím dlužím.
Pokračovala jsem audiojízdou. Měla jsem pár dnů, kdy jsem dělala takovou nepřemýšlecí práci, takže jsem poslouchala jako o závod. Zvládla jsem dvě klasiky detektivního žánru. Jednu od Agathy Christie - Není kouře bez ohýnku, a jednu od Arthura Conana Doylea - Skandál v Čechách. Agatha Christie je skvělá, ale k mým srdcovým autorům nepatří a nemohla bych ji číst / poslouchat stále dokola. Oproti tomu Sherlocka můžu bez omezení, a to jak v knižní, tak v seriálové a audioknižní podobě. Navíc, inscenace namluvili Viktor Preiss a Otakar Brousek, a to je prostě nádhera poslouchat 💗
Pokračovala jsem pohádkovou audioknihou Obr Dobr, kterou četla Věra Slunéčková. A byla jsem naprosto nadšená a okouzlená. Audiokniha se mi moc líbila a připravuji proto samostatný článek, ve kterém vám ji blíže představím a doporučím.
Po tomto poslouchacím maratonu jsem se ale zase vrátila ke čtení opravdovému. Jenže jsem se docela dost zasekla na největším zklamání měsíce - na mém milovaném, zbožňovaném Adlerovi-Olsenovi. Sedmý díl jeho série o oddělení Q, který nese název Selfies, mě nepříjemně překvapil. Knihu jsem četla více než dva týdny, a přestože jsem po dočtení byla tak nějak spokojená a chápala jsem, proč se autor vydal tím směrem, kterým se vydal, nemohla jsem se ubránit tomu, že jsem od knížky čekala víc. Mám rozepsanou recenzi, kde vám povím víc.
Poslouchání Obra Dobra a taky doporučení Dany z Domina mě přimělo pustit se do dalšího Roalda Dahla. Protože jsem si po nevydařených chvílích se Selfies potřebovala spravit chuť, sáhla jsem po Revolting Rhymes, což mi přišlo jako slibná záležitost. A taky že byla! Výborné počtení, které bych snesla mnohonásobně delší. Anglické básničky, které zábavně převypravují klasické pohádky, navíc okořeněné o Dahlův poněkud zvrhlý humor. Za mě veliká paráda a další věc, kterou vám chci představit v samostatném článku.
A protože jsem březen recenzními výtisky otevřela, bylo na místě jej recenzáčky taky uzavřít. Pustila jsem se proto do Útěku, opět od nakladatelství Domino. C. L. Taylor je boží a v nové knize to znovu potvrdila. Už se nemůžu dočkat novinky The Fear, kterou Domino chystá na podzim. Recenzi jsem publikovala včera, tak mrkněte.
A poslední březnovou knížkou byl nesmírně náročný thrillerový román od Jussiho Valtonena, který vydalo nakladatelství Leda. Oni nevědí, co činí rozhodně není žádné lehké čtení, které přelouskáte za dva večery. Ale je to literatura, která vám za vloženou investici, časovou i intelektuální, opravdu stojí. Moc doporučuji!
💗
Březen 2018
Počet přečtených knih: 10 (z toho 3 audioknihy)
Počet přečtených stran: 2 736
Průměrný počet stran za den: 88 

1. Co zbylo z mojí sestry
| Nuala Ellwood | 376 stran | 26. 2. 2018 - 1. 3. 2018 |

2. S každou padající hvězdou
| Sungdžu Lee, Susan McClelland | 272 stran | 1. 3. 2018 - 3. 3. 2018 |

3. Gemina
| Amie Kaufman, Jay Kristoff | 672 stran | 3. 3. 2018 - 6. 3. 2018 |

4. Není kouře bez ohýnku
| Agatha Christie | audiokniha | 9. 3. 2018 |

5. Skandál v Čechách
| Arthur Conan Doyle | audiokniha | 13. 3. 2018 |

6. Obr Dobr
| Roald Dahl | audiokniha | 13. 3. 2018 - 15. 3. 2018 |

7. Selfies
| Jussi Adler-Olsen | 512 stran | 6. 3. 2018 - 23. 3. 2018 |

8. Revolting Rhymes
| Roald Dahl | 48 stran | 22. 3. 2018 - 23. 3. 2018 |

9. Útěk
| C. L. Taylor | 368 stran | 24. 3. 2018 - 27. 3. 2018 |

10. Oni nevědí, co činí
| Jussi Valtonen | 488 stran | 2 . 3. 2018 - 30. 3. 2018 |
Britskou autorku C. L. Taylor představilo českému čtenáři nakladatelství Domino v roce 2016, již nyní si ale vydobyla své právoplatné místo v mnoha čtenářských srdcích. Útěk je její čtvrtou česky vydanou knihou a dalším korálkem na šňůrce vynikajících psychologických thrillerů z pera této sympatické autorky.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Domino za to, že k nám C. L. Taylor přinesli, a také za to, že mě jejími knihami zásobují, moc si toho vážím 💗

Jo Blackmoreová je manželka, matka, ale především žena plná strachů a úzkostí. Traumatické zážitky z minulosti ji dennodenně zahánějí do kouta. Všechny její hrůzy ztělesní jednoho dne neznámá žena, která se vnutí k Jo do auta a začne jí vyhrožovat: Měla byste si dávat pozor na dceřiny věci. A na dceru... Jo je vyděšená a zmatená, v nikom však nenachází patřičnou podporu. Manžel, policie, i sociálka jsou vůči jejím tvrzením podezřívaví a nakonec začnou hledat viníka právě v Jo. A v ten moment nezbývá nic jiného než... útěk.
C. L. Taylor je pro mě po čtyřech přečtených knihách zárukou kvality. Ve svém psaní zůstává okouzlujícím způsobem konzistentní, její čtenáři vědí, co mohou čekat, mohou se spolehnout na to, že styl, na který si přivykli, se příliš neproměňuje. Co však prochází dramatickými změnami, to jsou jednotlivé náměty knih. Přestože se všechny spojují pod označením psychothriller, jsou velmi rozmanité a také různorodě zpracované. V případě Útěku tomu není jinak. 
Jak už je v současné thrillerové literatuře skoro běžné, i v Útěku se do jisté míry setkáváme s vypravěčem, který není až tolik spolehlivý. Jo bojuje s všemožnými démony a činí rozhodnutí, která nejsou logická, nejsou promyšlená, a pokud chceme soudit, dost často nejsou ani správná a zodpovědná. Autorce se však daří udržet určitou hranici a nesklouzne tak k tomu, aby se čtení stalo prvoplánovým. 
Nicméně právě zbrklost hlavní hrdinky a její mnohdy iracionální motivace k rozhodnutí, která činí nejen za sebe, ale i za svou dceru, mohou některé čtenáře místy trochu štvát. Já sama jsem si v některých momentech říkala "Proboha, holka, zastav se, koukni na to trochu z perspektivy a začni přemýšlet, jak to vyřešit!" Jenže tohle není kniha o řešení, ale o utíkání, a jako takovou ji C. L Taylor vystavěla skvěle.
Samotnou zápletku někteří jistě odkryjí poměrně brzy, nicméně ničemu to nevadí. Knize napětí i přes odhalení hlavního zvratu rozhodně nechybí a druhá polovina knížky, ve které se děj přesouvá úplně jinam, zůstává stejně mrazivě napínavá jako začátek knihy. Autorčina schopnost vtáhnout čtenáře do děje a nepustit ho do poslední věty je odzbrojující. Já jsem knihu, jak už to tak s tituly od Domina bývá, opět přečetla za jeden jediný den. Povinnosti volaly, ale od Útěku se prostě nedalo odejít. (A krásně jsem si zavzpomínala na čtení Lži, které bylo úplně stejné - spousta práce, málo času, a já stejně musela nejdřív dočíst knížku.)
Ještě jedna drobnost mi ale na knize přece jen vadila. Byla jí určitá překombinovanost vztahů a na můj vkus zakomponování dost velké náhody - ptala jsem se jaká může být pravděpodobnost, že se lidský osud takhle zamotá... Na druhou stranu, podobné věci nás někdy překvapí i v životě, takže proč ne. Navíc to nebylo nic, co by člověka nějak vyrušovalo při čtení - jen po zaklapnutí knihy si člověk pomyslí, že to bylo fakt docela zašmodrchané.
Nenechte se ale zmást, Útěk je nadprůměrně zpracovaný thriller, který nezklame fanoušky autorky, ale ani vášnivé čtenáře thrillerového žánru obecně. C. L. Taylor zde mistrně ukazuje, že napínavou knihu můžete napsat i bez čtvrcení lidí a hektolitrů krve, protože kvalitní autor dokáže i v psychologické rovině přinutit své čtenáře, aby zadrželi dech a otáčeli a otáčeli a otáčeli... až na samý konec. 
A abyste se měli nač těšit, připomínám, že už na podzim chystá Domino vydání autorčiny novinky The Fear, která v březnu vyšla v originále. Já vůbec nepochybuji o tom, že to bude další velká paráda, a jak nechci spěchat do podzimu a zimy, na knížku se moc a moc těším a nemůžu se dočkat 😊

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): The Escape
Název knihy (česky): Útěk
Autor: C. L. Taylor
Rok vydání (originál): 2017
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 368
Zdravím vás u nového článku 😊 Vím, že jsem se oproti začátku roku v posledních dnech trochu odmlčela, ale to tak někdy musí být. Potýkám se s nějakými zdravotními problémy a nebyla nálada a chuť psát cokoliv delšího, než popisek fotky na Instagramu. 🙈 Tento týden budu vše dohánět, takže se můžete těšit na spoustu článků. Chystám hlavně recenze, ale mám tu i nějaké nové rubriky.
Dnes vám chci v rychlosti ukázat knížku, kterou právě čtu. Je to Pojízdný krámek snů od Jenny Colgan. A ano, je to přesně takové čtení, jaké se dá dle obalu knížky očekávat. Sladké, naivní, miloučké. Není to žádná hluboká literatura, ale autorčino vyprávění a nádherné popisy přírody vás báječně pohladí po duši. A to jednou za čas potřebuje i ten největší milovník thrillerů (jako jsem já). Nejsem si jistá, zda budu na knihu připravovat plnohodnotnou recenzi, ale nějaký alespoň trošinku podrobnější článek očekávat určitě můžete.

Co vy a tahle romantická, naivní literatura? Dokážete si podobné čtení vychutnat? A nečetli jste už Pojízdný krámek snů? Co na něj případně říkáte, líbil se vám? A co jiné knihy od Jenny Colgan?
Budu se moc těšit na vaše komentáře!
💗


Každý z vás už určitě četl nějakou knihu, která byla svým způsobem fascinující, a přesto neuvěřitelně těžká a složitá k přečtení. Na jednu stranu člověk chce hltat stránky jednu za druhou, jenže zároveň je po chvilce čtení doslova přesycen a musí si dát pauzu. Tak přesně takový čtenářský zážitek mám čerstvě za sebou. O mnoho vjemů, dojmů a pocitů se tentokrát postarala novinka z nakladatelství Leda, technothriller Oni nevědí, co činí.

Dagmar z Ledy moc děkuji za to, že mi knihu k recenzi nabídla a poskytla, bylo to výjimečné čtení! 😊

Vy jste tuto nejen vizuálně krásnou knihu už zaznamenali? Máte ji na svém seznamu k přečtení, nebo jste ji dokonce už četli? Co na ni říkáte, jaký to byl pro vás zážitek? A přečetli byste si knihu stejně jako já znovu? Budu se moc těšit na vaše komentáře 😊
Hlavní hrdina románu Joe Chayefski je úspěšným vědcem, v osobní rovině se mu ale ne všechno daří.Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. 
Uf, jak bylo těžké tuto knihu číst, je podobně těžké psát na ni recenzi. Předat dalším lidem to, jakou knihou tento velký román je, to je vážně oříšek. Na úvod bych asi řekla především tohle: Oni nevědí, co činí je nesmírně sugestivní čtení plné intenzivních momentů, které čtenář niterně prožívá společně s hlavními hrdiny. Není to text, který se čte lehce a rychle, není nacpaný klasickými thrillerovými zvraty, které všichni tak dobře známe. Ne, tahle kniha vás překvapí takovým plíživým způsobem. Autor buduje atmosféru překvapení postupně, přesto ale jednotlivé proměny směru příběhu neztrácejí na své síle a čtenáře bezpochyby zasáhnou.
Nesmírně silnou stránkou knihy jsou zcela excelentní dialogy. Něco tak skvostného jsem dlouho nečetla. Dialogy v této knize nejsou napsané, jsou zaznamenané. Při čtení je skutečně vnímáte jako autentický rozhovor dvou živých osob, nejsou osekané, nejsou stručné, ba naopak, mnohdy autor používá vysloveně výplňové fráze, které ale, pokud se nad tím skutečně zamyslíte, do každodenních hovorů patří a které povyšují text na reálný a hmatatelný zážitek. 
Hovoříme-li o dialozích, nemohu opomenout také vizuální stránku textu, na které je vidět skutečně mravenčí a velmi poctivá práce. V průběhu knihy se setkáte s proměnou fontu, s působivým oddělením různých typů textu, ale také třeba se vsuvkami, které už tak velmi realistický text posouvají na další úroveň – například se jedná o uvedení plného znění novinového článku, který je ve vyprávění zmíněn.
Co v textu hodnotím objektivním pohledem poněkud negativně, to je veliké množství anglických výrazů. Mě osobně toto nerušilo, anglicky mluvím, všemu jsem rozuměla, a možná to pro mě zážitek ze čtení naopak ještě zintenzivňovalo. Nicméně pro čtenáře, který angličtinu neovládá, může být tato skutečnost opravdu rušivá. Nejedná se o pár slovíček sem tam, ale i o celé věty, o pojmy, které jsou důležité pro plynutí děje, zkrátka a dobře nevím, zda to pro někoho není v daném množství spíše na škodu. Složitě se mi to hodnotí, protože dovedu pochopit, co k takovému utvoření textu vedlo a co měl tento krok za cíl, a jak už jsem zmiňovala, pro mě se naopak jednalo o něco, co můj požitek ze čtení naopak posilovalo. U každého to tak však být určitě nemusí.
Oni nevědí, co činí je velkým románem, a nijak se tím netají. Je to veliké vyprávění o složitém a svým způsobem nadčasovém tématu, je to příběh, který musí zákonitě rozvířit diskusi mezi všemi, kdo jej přečtou. Není to lehké čtení, ale ani nemůže být. Pro mě to byl jeden z nejsugestivnějších čtenářských zážitků poslední doby a rozhodně se budu chtít ke knize ještě někdy vrátit. Určitě ji doporučuji dál – především lidem, kteří mají rádi solidně budované thrillery, čtenářům, kteří dbají na precizní atmosféru knihy, fanouškům žánru, který kombinuje napětí, technologie a snad i politiku. Připravte se ale na to, že tento kousek rozhodně neslupnete za pár večerů. Tuto knihu nemůžete jen přečíst, nemůžete si z ní jen něco vzít, ale musíte jí i něco dát – svůj čas, svou pozornost, své myšlenky, musíte otevřít svoje vnímání a analyzovat to, co právě čtete, z mnoha různých úhlů. Pokud se na to cítíte, tahle kniha vás ohromí.

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): He eivät tiedä mitä tekevät
Název knihy (česky): Oni nevědí, co činí
Autor: Jussi Valtonen
Rok vydání (originál): 2014
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 488

Uvedená anotace je převzata od nakladatelství Leda.
Tak je to konečně tady! Od chvíle, kdy jsem loni v červenci po jednodenním čtecím maratonu zaklapla první díl série Akta Themis, který nesl název Spící obři, nemohla jsem se dočkat okamžiku, kdy se i k nám dostane díl druhý. Uběhlo to rychleji, než by mi bylo milé, a už je to tu, na 6. dubna je oznámeno vydání druhého dílu, který ponese název Probuzení bohové.
Jak je u napínavého čtení asi samozřejmostí, předchozí kniha končila pořádně znepokojivým cliffhangerem, takže i já stejně jako ostatní fanoušci série doufám, že se v pokračování dozvíme odpovědi alespoň na některé z otázek, které po dočtení Spících obrů vyvstaly v našich čtenářských myslích. A přirozeně už se také připravuji na ještě mučivější konec knihy, protože třetí díl by snad měl být závěrečný a Sylvain Neuvel si tak určitě bude chtít vybudovat základ pro nejlepší čtení celé série.

Budu moc ráda, pokud mi do komentářů napíšete, zda jste Spící obry četli, jestli jste byli podobně nadšení jako já a také zda se též tak moc těšíte na pokračování. A pokud se sérií ještě zkušenost nemáte, dejte mi vědět, zda vás alespoň láká, nebo jestli jde úplně mimo vás. Budu se těšit, jsem zvědavá, co mi povíte!😊

Rose Franklinová učinila v dětství ohromující objev – nalezla obří kovovou ruku, pohřbenou hluboko v zemi. Celou svou pozdější vědeckou kariéru věnovala Rose objasnění záhady s tímto artefaktem spjaté: Proč byly po celém světě zakopány části gigantického robota neznámého původu? Léta pátrání přinesla fascinující odpovědi – a ještě více otázek. A pak se zničehonic zhmotní další robot, mnohem větší a s mnohem ničivější silou. Když po něm začnou na zeměkouli přistávat další a další stroje, je jasné, že lidstvo čelí invazi z vesmíru. Rose a její tým budou muset přijít na to, v čem tkví podstata pokročilé mimozemské technologie, aby lidstvo mohlo vyhrát bitvu o to, komu připadne Země... a dokonce i hvězdy.
Obálka i anotace jsou převzaty z webu www.knizniklub.cz.
Žhavé novinky Hadrový panák bylo na konci loňského roku všude plno, a jak už bývá u těchto titulů zvykem, i tento měl být thrillerem roku. Já bych to tak famózně bohužel neviděla. Přestože se mi kniha líbila a čtení mě bavilo, objektivně na knize najdete spoustu nedostatků. Co všechno mě zklamalo a proč stejně nejspíš neodolám dalším dílům, to se dozvíte v recenzi, kterou jsem napsala pro literární web VašeLiteratura.cz.

Budu moc ráda, když si recenzi přečtete a napíšete mi, co si o tom myslíte vy. Četli jste Hadrového panáka? Nebo se na něj chystáte? Anebo vás naopak vůbec neláká? Na vaše komentáře se budu těšit.

Recenze – Hadrový panák

Článek o knihách přečtených v únoru se mi povaluje v konceptech už od samého začátku března. Stačilo dopsat pár vět a připravit článek k publikování, přesto mi to trvalo vlastně celý měsíc. Konečně to tedy napravuji a slibuji, že příště budu poctivější.
V uplynulém měsíci jsem navázala na solidní čtenářské tempo, které jsem nastolila s příchodem nového roku. Samozřejmě, že se komínek přečtených knih rozrůstá snadněji také díky tomu, že mám opravdu veliké štěstí na tituly, které mě prostě a jednoduše baví.

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, zda jste nějakou knihu už také četli a jak se vám líbila, případně zda se na nějakou chystáte a čím vás láká... Taky mi klidně napište, jaká únorová kniha pro vás byla největším zážitkem a kterou by si podle vás měli přečíst i všichni ostatní. Moc se na Vaše odpovědi těším! 💕

Únorové čtení jsem otevřela božskou Slepou mapou Aleny Mornštajnové. Recenzi vám zatím dlužím, ale objeví se zde brzy. Po přečtení Hany jsem se do autorky stejně jako snad všichni ostatní naprosto zamilovala a hned jsem pořizovala i její další knihy. Avšak dlouho jsem se odhodlávala k tomu, abych se do některé skutečně pustila. Bála jsem se, že nedokáží konkurovat laťce, kterou autorka nastavila svým posledním románem. Zbytečně. Slepá mapa je autorčiným debutem, nicméně stejně dokonalým, jako její nejslavnější počin. Vřele doporučuji! Hotýlek si nyní vysloveně šetřím, protože se nezdá, že další kniha bude brzy...
Pokračovala jsem vlnou thrillerových recenzních výtisků. Na všechny už je na blogu recenze, proto ke každému jen stručně. Před pikolou za pikolou pro mě bylo překvapením měsíce. Vynikající psychologické čtení, které nešetří zvraty až do poslední stránky a které by rozhodně nemělo uniknout vaší pozornosti. Další knihou je Nebezpečná laskavost, což je opravdu drsný příběh o manipulaci a lži. Pomalejší rozjezd knihy vám vynahradí naprosto strhující závěr příběhu. Také Dítě Stasi není čtení pro slabé nátury. Příběh odehrávající se v sedmdesátých letech v rozděleném Německu sleduje vyšetřování extrémně brutální vraždy mladé dívky. Bylo to hodně mrazivé čtení, které připomínalo bravurní Dítě číslo 44. Další velké doporučení a příslib zajímavé detektivní série.
V průběhu února jsem také dočetla dlouho rozečtený e-book Sběratel motýlů. Vynikající námět, originální způsob budování příběhu, zkrátka a dobře obrovský potenciál... ale bohužel ne zcela využitý. Z knihy mám hodně rozporuplné pocity, na jednu stranu mi přišla hodně dobrá, na druhé se mi na ní podařilo najít spoustu much. Sběratel je zkrátka jeden z těch titulů, které si potřebujete přečíst a udělat si vlastní názor.
Po takovéhle napínavé jízdě bylo potřeba zabrousit i do jiného žánru. Naprosto úchvatným způsobem jsem se čtenářsky odreagovala u Neobyčejných dobrodružství. Tak laskavou, lidskou, a něžnou knihu jsem neměla v ruce, ani nepamatuji. Pokud vám nevadí příběhy, ve kterých se toho zase tolik nestane, ale zato vás pohladí po duši, právě Neobyčejná dobrodružství jsou naprosto skvělou volbou.
A další dokonalost. V rámci spolupráce s Martinusem jsem dostala k recenzi Osm hor, což je literární záležitost, která mě neskutečně moc zasáhla a ovlivnila. Nádherné vyprávění o lidském smutku, snaze dostát svému osudu, a nesmiřitelné moci přírody... Kdo z vás se rád u čtení zamýšlí, dokáže si vychutnat překrásné myšlenky, a navíc zbožňuje přírodu, tomu tahle kniha jistě sedne stejně jako mě. Rozhodně doporučuji dát jí šanci!
A protože já vždy budu thrillerová, musela jsem se ke svému oblíbenému žánru ještě jednou v únoru vrátit. Novinku Poslední paní Parrishová od nakladatelství Domino jsem na konci února s prominutím doslova sežrala. Celých 440 stran jsem zvládla za jediný den a byla to bomba. Moc a moc doporučuji, navíc je kniha již prověřena i mojí maminkou, která byla také nadšená!
A jsme už skoro u konce. Celý měsíc jsem uzavřela pohádkovou jednohubkou - příběhem Muminků. Kdo by je nezbožňoval? Já jsem si teď pár knížek pořídila v angličtině jako e-booky a moc se na ně těším.
A skoro bych zapomněla na největší únorovou událost! Podařilo se mi totiž naplnit dlouhodobý cíl přečíst v průměru alespoň 100 stran denně. On takový úkol vypadá jako brnkačka, ale trvalo mi pěkně dlouho, než jsem jej pokořila. Takže z toho mám samozřejmě obrovskou radost! 😊

💗
Únor 2018
Počet přečtených knih: 9
Počet přečtených stran: 2 847
Průměrný počet stran za den: 102

1. Slepá mapa
| Alena Mornštajnová | 396 stran | 29. 1. 2018 - 1. 2. 2018 |

2. Před pikolou za pikolou
| Linda Green | 304 stran | 1. 2. 2018 - 4. 2. 2018 |

3. Nebezpečná laskavost
| Darcey Bell | 352 stran | 4. 2. 2018 - 7. 2. 2018 |

4. Dítě Stasi
| David Young | 336 stran | 9. 2. 2018 - 15. 2. 2018 |

5. Sběratel motýlů
| Dot Hutchinson | 347 stran | 30. 12. 2017 - 16. 2. 2018 |

6. Neobyčejná dobrodružství
| Daniel Wallace | 384 stran | 16. 2. 2018 - 19. 2. 2018 |

7. Osm hor
| Paolo Cognetti | 232 stran | 19. 2. 2018 - 23. 2. 2018 |

8. Poslední paní Parrishová
| Liv Constantine | 440 stran | 24. 2. 2018 - 25. 2. 2018 |

9. Cesta za tatínkem
| Tove Jansson | 56 stran | 25. 2. 2018 |
V rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota jsem nedávno měla příležitost recenzovat biografickou knihu S každou padající hvězdou, která je svědectvím o fungování režimu v Severní Koreji. Povím vám, čekala jsem silné čtení, ale dostalo mě to ještě více, než jsem si myslela. Místy je skutečně těžké uvěřit, že to, co Sungdžu v knize popisuje, není dávná válečná minulost, ale relativně nedávná (nebo dost možná stále současná?) realita celého jednoho národa.

Chtěla bych moc poděkovat Lucce z Joty, která mi knížku poslala 💗

Kniha S každou padající hvězdou je autobiografickým příběhem severokorejského chlapce, který v jedenácti letech přišel o všechno, o své rodiče i domov. Opuštěný a vystrašený se ocitl na ulici, stal se členem gangu, naučil se krást, utíkat, prát se... Ale nikdy se nevzdal naděje.
Podobně jako většina knih dotýkajících se druhé světové války patří, podle mého názoru, také novinka S každou padající hvězdou mezi literaturu, která by měla být doporučována mladým lidem na střední škole místo klasiky, která jim v náctiletém věku nic neřekne. Silné lidské osudy jsou tím, co má šanci lidi - mladé či staré - motivovat, inspirovat, co jim pomáhá uvědomit si, že skutečně mají být zač vděční. Jak jsem psala po dočtení knihy na Goodreads - sice se trochu neskromně považuju za člověka, který si uvědomuje, co všechno má a je za to vděčný, ale i tak jsem druhý den ráno koukala na tu svoji snídani s ještě větší pokorou.
Sungdžu Lee vypráví svůj nelehký a zdrcující životní příběh s ohromující věcností, nesklouzává ke zbytečnému patosu, zkrátka konstatuje, jak to bylo a proč. Příběh díky tomu neztrácí na údernosti a na své síle, která je místy opravdu odzbrojující a čtenář má často co rozdýchávat. Tato kniha se nesnaží šokovat, a přesto tak činí. Autor vás vtáhne do popisu svého osudu a dokonale na vás přenese veškeré své dětské strachy a obavy z hrůz, kterým byl vystaven. V knize se našla spousta situací, které bych měla problém řešit ve svých skoro třiceti letech, malý Sungdžu si s nimi musel poradit už v jedenácti.
Všechny své syrové zkušenosti předává čtivou formou, která čtenáře nenudí, ba naopak, nutí jej otáčet jednu stránku za druhou a zjišťovat, jaký byl další chlapcův osud, a knihu tak přečtete velmi rychle. Sám Sungdžu v závěru srdečně děkuje své spoluautorce Susan McClelland za pomoc, kterou mu při sepisování jeho životního příběhu poskytla a za formu, kterou knize dala. Já s autorem souhlasím, na této biografii je vidět vynikající práce, která vyprávění pomohla být konzistentní a literárně kvalitní záležitostí (nemohu si nevzpomenout na biografii Lauren Graham, kde podobné "usměrnění" naprosto chybělo a výsledek byl v mých očích žalostný).
Na biografie, které vyprávějí o podobně těžkých životních zkušenostech, se recenze vždy píší strašně složitě, a já bojuji i nyní. Přijde mi, že mohu jen konstatovat, že kniha S každou padající hvězdou je titulem, který by si měl přečíst každý bez výjimky. Jedná se o čtenářský zážitek, který změní váš pohled na dnešní svět, přiměje vás k zamyšlení, přidá do vašeho počínání trochu více pokory a vděčnosti, zdrtí vás i vás rozpláče, ale nakonec za sebou zanechá obrovské poselství.. a sice, že se nikdy nesmíme vzdávat naděje.

Knihu S každou padající hvězdou můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): Every Falling Star: The True Story of How I Survived and Escaped North Korea
Název knihy (česky): S každou padající hvězdou
Autor: Sundgžu Lee, Susan McClelland
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2018
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 272

Tento týden vtrhla do knihkupectví asi nejočekávanější jarní novinka na nakladatelství Domino. Thriller Jepice od Jamese Hazela představuje slibný začátek nové série s detektivem Charliem Priestem. Přestože se jedná o autorovu prvotinu, jsem si téměř jistá, že nás čeká parádní jízda. V Dominu mají nos na vynikající autory a pro české čtenáře už objevili celou řadu talentů (za všechny vzpomeňme například naprosto excelentní Jákobovy barvy 😍). Jepice dozajista nebude výjimkou. Já sama se na čtení moc těším a věřím, že tohle bude jedna z těch záležitostí, od kterých se prostě nejde odtrhnout.

Zaznamenali jste Jepici mezi letošními jarními novinkami? Těšíte se na ni, nebo se ji číst nechystáte? Budu moc ráda, když napíšete dole pod článkem komentář 😊

Zmasakrované tělo v lese. Pečlivě vypracovaný plán vraždy. A sedmdesát let, které obě události dělí. Charlie Priest, bývalý policejní vyšetřovatel a nyní prestižní londýnský právník, se stane obětí útoku. Ve vlastním bytě ho přepadne muž, který se vydává za policistu a dožaduje se jakýchsi tajných dat. Priest mu je ale dát nemůže, protože je nemá, a jen díky zkušenostem z policejní služby dokáže o vlásek uniknout smrti. Krátce nato se v Priestově kanceláři objeví bohatý a vlivný podnikatel Kenneth Ellinder, aby si ho najal k vyšetřování rituální vraždy svého syna. Vzápětí vyjde najevo, že zavražděný mladík byl oním záhadným útočníkem a Priest je tudíž jedním z posledních lidí, kteří ho viděli živého. Musel mladý Ellinder zemřít, protože nedokázal získat to, pro co si přišel? Priest rozplétá jednotlivé indicie a je mu stále jasnější, že klíč k vyřešení spletitého případu představují právě ona tajná data, která však nejsou nikde k nalezení. Pátrání ho postupně dovádí zpět do posledních dnů druhé světové války, kdy došlo k událostem, jejichž smrtící poselství zasahuje až do dnešních časů. Najednou začnou umírat či mizet lidé, kteří jsou pro Priestovo pátrání důležití. Z důvěryhodných osob se stávají zrádci. A proti všem těmto okolnostem stojí Priest, závodí s časem a snaží se odhalit nebezpečný odkaz tajné operace nazvané Jepice.
Obálka knihy i anotace jsou převzaté z webu www.dominoknihy.cz
Ahoj a krásný začátek jara vám všem! Ode dneška od 17:15 už ani ti největší škarohlídi nemohou tvrdit, že tu jaro ještě není 🌼 Všechny vás moc zdravím, byť po delší době, než by mi bylo milé. Mám za sebou další období takového "rádiového ticha", které moji čtenáři už znají a vědí, že jednou za čas prostě potřebuju takhle zmlknout a jen existovat. Snažím se tyhle pauzy držet na minimu, ale někdy to prostě nejde.

Co se dělo, co jsem četla a co mám pro vás nachystáno?

Děla se hlavně spousta práce. Tou vás bavit nebudu, prostě hromady čísel, grafů, analýz, které se na mě valí v rámci nasmlouvaných projektů, a dále moje vlastní dlouhodobé plány, které zahrnují i to stokrát omílané překvapení pro vás. Tím je, jak už šlo zaznamenat na instagramu, e-shop, ale protože jsem detailista, pořád ho ňuňám a piplám a ještě nejsem připravená to vypustit do světa. Věřím ale, že až bude ta pravá chvíle, všechno to do sebe pěkně zapadne ✨
Se čtením jsem na tom mizerně, moji vynikající bilanci z počátku roku zbrzdila novinka od Jussiho Adlera-Olsena Selfies. Těžko se tomu věří, ale sedmý díl jeho série o oddělení Q je pro mě velkým zklamáním. Kniha sice objektivně není vůbec špatná, přeci jen je to stále Adler-Olsen, přijde mi ale zvláštně roztříštěná, rozvleklá a celkově takový "výplňová", jako by byl tento díl trochu do počtu. Ještě mi ale pár stran zbývá a je pravda, že s blížícím se koncem se autor ke svému standardu vrací, začíná to být vážně strhující a těším se na finále.
Ke čtení tu mám nachystané samé žhavé novinky - ať už jde o Útěk, novou knihu skvělé C. L. Taylor, nebo o naprosto boží Jepici Jamese Hazela. Obě knihy v těchto dnech vydalo nakladatelství Domino. Včera mi také dorazila novinka Do posledního dechu, což je očekávaná pecka od oblíbeného Roberta Bryndzy. Navíc jsem si také vyzvedla vlastní objednávku, ve které byl mimo jiné Počátek Dana Browna či Pojízdný krámek snů od Jenny Colgan. Toto všechno jsou knihy, na které se moc těším a pustím se do nich jakmile to bude možné.
Pro vás tu mám rozepsaných několik článků - recenze, knižní tipy, únorové přečteno, několikery přírůstky... jen je dokončit a publikovat. Chuť a radost ze psaní se vrátila, takže všechno tento týden bude 😊

Ještě jednou vám přeji to nejkrásnější jaro, mějte se moc krásně! 🌷