Nejnovější

Působivý příběh o tom, že některé věci bychom opravdu měli nechat spát.

Spící obři pro mě byly jedním z těch titulů, který mě hned při vydání zaujal, a to bez nějakého zvláštního důvodu. Znáte ten pocit, když vás ke knize něco prostě přitahuje? Tak přesně ten jsem měla. A můj knihomolský instinkt mě ani malinko nezklamal. Tuhle báječnou sci-fi novinku jsem během dovolené přečetla za jediný den a pak jsem jen tiše trpěla nad zjištěním, že další díl nás čeká až příští rok v červnu.
Malá Rose se během projížďky na kole propadne pod zem. Jejím zachráncům se pak před očima naskýtá bizarní výjev - Rose leží v dlani obří kovové ruky v krychlové místnosti plné zvláštních znaků. O sedmnáct let později je Rose fundovanou vědkyní, ale záhada stále není objasněna. Až jednoho dne přichází zlom... A s každou další částí těla a střípkem poznání přichází hrozivé uvědomění: lidstvo stojí na pokraji nepředstavitelné změny, která jej může spasit, nebo zcela zničit.
Asi by se slušelo říci, že nejsem žádný velký fanoušek sci-fi. Máloco mě dokáže doopravdy zaujmout a pohltit, Spícím obrům se to ale povedlo naprosto grandiózně. Strašně se mi líbilo, že přestože byl příběh fantaskní, zůstával mu určitý nátisk reálnosti - opravdu bych věřila, že se něco takového může stát. Autor úžasným způsobem pracuje s nejrůznějšími překvapeními a komplikacemi. Bavilo mě, že se v příběhu věci skutečně vymykaly kontrole. Byly okamžiky, kdy věci nešly tak, jak měly. Jen málo zádrhelů se vyřešilo jen tak, samo od sebe. V knize se významným způsobem počítalo se zapojením lidského elementu, který se plete v úsudku, dopouští se omylů a nechává se svádět svými emocemi. To v mých očích knihu ohromně pozvedalo a učinilo to z ní počin, který svůj žánr přesahuje.
Mám v poslední době, až na pár výjimek, docela štěstí na knihy, ve kterých se setkáte s velmi důmyslně propracovanými postavami, které se nechovají vždy podle scénáře, nejsou šablonovité, ale přesto jejich rozhodnutím a volbám rozumíte. Na takové jsem měla štěstí i ve Spících obrech. Každá postava do příběhu přispívala svým unikátním způsobem, což bylo dáno nejen jejich kvalitně vykreslenými a velice rozdílnými povahovými rysy, ale také jejich povoláním. V postavách se čtenář od počátku skvěle orientuje, každá z nich mu je z určitých důvodů sympatická a zároveň každá dělá rozhodnutí, za která by byla potřeba spíše facka než pochválení. Když dokáže autor přenést tuhle člověčí pestrobarevnost a rozmanitost na papír, je to vždycky skvostný čtenářský zážitek.
Ke všem těmto pochvalám mohu na závěr přidat i superlativy týkající se celkového zpracování knihy a autorova stylu. Upřímně se přiznám, že jsem před čtením netušila, že bude kniha psaná v podstatě výhradně formou rozhovoru, a velice mě to zaujalo. Slyšela jsem přirovnání knihy k Illuminae, s tím ale nemohu úplně souhlasit. Spící obři mi přijdou propracovanější (a to říkám jako někdo, kdo Illuminae naprosto zbožňuje) a takoví… dospělejší, vyzrálejší. Zatímco série Illuminae jednoznačně cílí na čtenáře žánru young adult, Spící obři mohou zaujmout široké čtenářské publikum napříč věkovými kategoriemi i jinými charakteristikami. Autor k bezvadnému námětu, výborně vykresleným postavám a neotřelému zpracování celé knihy přidává ještě jedinečný styl psaní, který je lehký, svižný a příjemný na čtení - až se skoro se nechce věřit, že se jedná o debut.
Z mé recenze je patrné, že Spící obry vám všem vřele doporučuji – ať jste nebo nejste fanoušci sci-fi, ať se považujete za čtenáře mladší či starší věkové kategorie, tohle se vám bude líbit. Možná dokonce tak moc, že vás to překvapí. A pak budeme moci při čekání na další díl trpět společně!
 
Název knihy (originál): Sleeping Giants
Název knihy (česky): Spící obři
1. díl v sérii Akta Themis
Autor: Sylvain Neuvel
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 354

Když "nesmírně napínavý příběh" čtete čtrnáct dní, víte, že něco se nepovedlo.

Tichá modlitba je již třetím příběhem detektivní série s inspektorkou Kim Stoneovou a má ze všech dílů asi nejzajímavější námět, to bezpochyby. Co se stane, když dvěma úzce spřáteleným rodinám unesete dítě a pak vyhlásíte dražbu? Kdo zaplatí víc, dostane svou holčičku zpět... Co se stane s rodinami navzájem? A co se stane uvnitř obou rodin? Tyto palčivé otázky silně rezonují v celé knize. Příběh je navíc korunován velmi uvěřitelným, ale přesto překvapujícím rozuzlením, které v thrillerech často nevídáme. Jenže i přes všechny tyto předpoklady knize k opravdu výbornému hodnocení něco chybí.
V Tiché modlitbě jako kdyby se dočista vytratil ten svižný a úderný rukopis autorky, který byl tak typický pro předchozí knihy a který jsem si tolik užívala. Celé vyprávění se zvláštním způsobem loudalo, naprosto jsem postrádala jakýkoli náznak gradace děje a kromě traumatu rodin i jakékoli propracování postav.
Právě postavy pro mě byly jednoznačně nejslabším prvkem knihy. Ano, Kim mě v minulých dílech místy vytáčela k nepříčetnosti, jenže to je právě to pravé ořechové! Vzbudila ve mně emoce, byť nebyly plné sympatií a náklonnosti. Bohužel, i budování Kimina charakteru se v Tiché modlitbě zastavilo na mrtvém bodě a omezilo se pouze na opakování už poněkud nepřirozeně konstruovaných náznaků plných klišé. Další postavy pak byly vysloveně ploché, počínaje Kiminou dávnou (ne)přítelkyní a konče pachateli. Bože můj, u těch jsem trpěla opravdu nejvíc. Postavy únosců byly v počátku tak slibně naznačeny, už jsem se těšila na to, jaké zvrácené motivace je k podobnému činu vedly... jenže pak nic, nic a nic. Kromě jedné bizarní a také bizarně nezapadající scénky jim bylo věnováno minimum prostoru. A to byla ohromná škoda.
Musím říct, že mě vyznění celé knihy opravdu srdečně mrzí, protože nápad na tento konkrétní případ je opravdu originální a nastoluje zajímavé otázky, které svojí hloubkou přesahují žánr thrilleru. Celé to zabilo jen a pouze zpracování, které mě přijde jednoduše odfláknuté. Samozřejmě vím, že autorka to neodbyla, ale nedokážu najít lepší slovo. Kniha je plochá, bez emocí, bez vystupňování děje. Doporučila bych ji čtenářům, kteří v knihách nehledají divokou jízdu, ale dokáží se naladit i na poněkud pomalejší tempo a čtenářům, kteří do žánru thrilleru zabrousí jen občas.
Čím více o knize přemýšlím a čím více pročítám vlastní recenzi, dochází mi, že třetí díl v sobě vůbec nenese tolik charakteristické prvky předchozích dvou knih - ty mi přišly napsané trochu živelně, často se zde opakovala jména, děj byl úderný a všechno to byla jedna velká detektivní smršť. Měla jsem k tomu své výtky, to ano, ale bavilo mě to více než tento přerod k poněkud nezáživnému vyprávění.
Celkově má tahle série zatím bohužel sestupnou tendenci, podobně jako série s Katie Maguireovou od Grahama Mastertona. Prvnímu dílu jsem dala pět hvězdiček, druhému čtyři, tomuto dávám tři.
Přesto se ale přes tohle zklamání určitě přenesu a dalším dílům šanci ještě dám. Na obálce jsem se ale dočetla, že by jich mělo být výhledově dohromady dvanáct, a to si tedy zatím neumím představit. Ale budu věřit, že nás Angela Marsons mile překvapí!
Kdo z vás už se do série pustil? U jakého jste dílu a jak se vám líbí? Dokážete se přenést přes to, když vám hlavní hrdina není sympatický? A četli jste nějakou sérii, která vás s dalšími díly spíše zklamávala? Dejte mi prosím vědět v komentáři! :)
Název knihy (originál): Lost Girls
Název knihy (česky): Tichá modlitba
3. díl v sérii
Autor: Angela Marsons
Rok vydání (originál): 2015
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 424

Od strhujícího sci-fi přes klasiku až k téměř filozofické novele - takové bylo srpnové čtení.

Tak konečně! Dát dohromady srpnové přečteno mi trvalo několik dní, nějak nemám to správné psavé rozpoložení a text ze mě leze jak z chlupaté deky. Dnes už jsem si ale článek dala příkazem, protože blog je už pěkných pár dní takový ospalý (protože proč v mezičase publikovat jednu z předpřipravených recenzí, že? #zmatkář).
Přestože jsem se v srpnu trochu zasekla na Tiché modlitbě, zvládla jsem (i díky závěrečnému readathonu) pokořit celkem osm knih (září je zatím výrazně horší). Jaké to byly Vám ukážu v dnešním článku. Jak se čtenářsky dařilo v uplynulém měsíci vám? Jaká kniha, kterou jste četli, byla nejlepší a jaká nejhorší a proč? Četli jste něco, co vám opravdu vyrazilo dech? Určitě mi napište do komentářů! 😊
Srpnové čtení jsem otevřela prvním dílem tzv. buchenwaldské trilogie, Buchenwaldskými bestiemi. Velmi zajímavé a působivé čtení o hrůzách 2. světové války, konkrétně o táboře v Buchenwaldu a jeho velitelích. Přestože jsem ke knize měla drobné výhrady, všem, kdo se o válku zajímají, ji moc doporučuji. Dostala ode mě celkem čtyři hvězdičky a recenzi najdete tady. Moc děkuji Báře z nakladatelství Cosmopolis za to, že mi k recenzi poskytla celou trilogii 💗
Pokračovala jsem doháněním restů v rámci společného čtení se čtenářským klubem #mycteme. Sen noci svatojánské mě mile překvapil, a to i přesto, že jsem neměla překlad od pana Hilského. Dojmy ze čtení budou brzy.
Další přečtenou knihou byl Chlapec na vrcholu hory od Johna Boynea, od kterého už si chci dlouho přečíst Chlapce v pruhovaném pyžamu, zatím jsem se k němu ale nedostala. Chlapec na vrcholu hory tak pro mě byl prvním setkáním s autorem a moc se mi líbil. Silný příběh, dokonalá práce s postavami, poutavé vyprávění. Recenzi připravuji pro server VašeLiteratura.cz, takže tam se brzy dozvíte více!
Po těchto třech knížkách přišel čtenářský zásek, za který mohla Tichá modlitba. Recenzi mám napsanou a budu ji publikovat asi už zítra. Pro mě byla kniha docela zklamáním, do čtení se mi vlastně vůbec nechtělo. Celkově mi přijde, že tato série jde s každým dílem o stupínek níže, ale uvidíme, další díly si (zatím) určitě budu pořizovat, tak třeba se to zlepší.
Chuť jsem si královsky spravila se Spícími obry. Dokonalost, dokonalost, dokonalost. Kniha se mi líbila neskutečně, měla jsem ji přečtenou za jediný den a nedokážu pochopit, že musím s čekáním na další díly rok vydržet. Fakt jsem v pokušení jít do toho anglicky. Originálně zpracované, výborně napsané, a ve své podstatě uvěřitelné (což je u sci-fi famózní).
Další knihou, do které jsem se pustila, byla Obětina od S. J. Bolton. Na tuto autorku jsem se nalákala díky knize Má ji rád, nemá ji rád. Přestože byl příběh opět skvělý a autorka píše naprosto báječně, úplně mě nepřesvědčila. Opět se zde opakovala určitá přeplácanost a snaha být grandiózní. Přestože jsem si čtení užila, budu si teď muset od autorky trochu odpočinout a do dalších knih se pustit až za čas. Recenze bude brzy.
Celý měsíc jsem uzavřela skvělým readathonem, který mi báječně vyšel a který jsem si užila opravdu naplno. Během něj jsem stihla přečíst novelu Doplavat domů a novinku od nakladatelství Omega - Se záští
Doplavat domů je opravdu niterný a takový intenzivní čtenářský zážitek. Příběh o lidském životě, o bolesti, strachu, zbabělosti, neštěstí, s vámi na těch pár stranách docela zamává. Vřele doporučuji i těm z vás, komu odeonky ne vždy sednou. Patřím do této skupiny, ale Doplavat domů jsem si užila maximálně.
Poslední srpnovou knihou byl thriller Se záští. Moc milé překvapení, které mě ohromně bavilo. Recenzi už najdete na blogu, pro detailnější informace tedy klikněte zde.
A to je za srpen všechno! Upřímně doufám, že tu pro vás budu mít nějaké zářijové přečteno. Je dvacátého a já jsem stále na jediné knížce 🙈 To je naprostá hrůza, tak snad to nějak zvládnu dohnat.
Srpen 2017
Počet přečtených knih: 8

1. Buchenwaldské bestie
| Flint Whitlock | 384 stran | 3. 5. - 4. 8. 2017 |
- recenze-
2. Sen noci svatojánské
| William Shakespeare | 122 stran | 19. 7. - 6. 8. 2017 |
3. Chlapec na vrcholu hory
| John Boyne | 240 stran | 6. 8. - 7. 8. 2017 |
4. Tichá modlitba
| Angela Marsons | 424 stran | 7. 8. - 21. 8. 2017 |
5. Spící obři
| Sylvain Neuvel | 354 stran | 21. 8. - 22. 8. 2017 |
6. Obětina
| S. J. Bolton | 522 stran | 22. 8. - 30. 8. 2017 |
7. Doplavat domů
| Deborah Levy | 160 stran | 31. 8. 2017 |
8. Se záští
| Eileen Cook | 253 stran | 31. 8. 2017 |
- recenze -

Počet přečtených stran: 2459
Průměrný počet stran za den: 79

Jediný hrob, dva lidé. Jen jeden z nich je mrtvý.

Za poskytnutí recenzního výtisku této novinky moc děkuji nakladatelství Omega a e-shopu Knihy Dobrovský.

S přicházejícím podzimem přináší nakladatelství Omega na pulty knihkupectví hned několik velmi slibných thrillerových novinek. Jednou z nich je i Maminčin mazánek, temný příběh od Sarah Flint.
V čerstvě vykopané jámě leží matka a její dítě. Jeden z nich je živý, druhý mrtvý. Pátrání po pohřešované dvojici dostává na starost tým, jehož členkou je i detektiv konstábl Charlie Staffordová. Podezřelých je více než dost, jenže nedlouho po zmizení první dvojice se ztrácí další pár. Pohřešovaných rychle přibývá a policie nemá v ruce žádné konkrétní stopy. Kdo je sadistický únosce a vrah a co ho k jeho zrůdným činům vede?
Na samotném příběhu musím vyzdvihnout především to, že jsem opravdu nedokázala odhalit pachatele - tušila jsem, že bych měla tušit, ale netušila jsem! A přitom to do sebe pak tak pěkně zapadlo. Tohle je přesně věc, která mi u mnoha detektivních a thrillerových příběhů opravdu chybí. Buď pachatele znám dlouho dopředu, nebo je to sice překvapující, ale taky nesmyslné. Podobných chyb se autorka naštěstí zcela vyvarovala a knihu absence těchto nedostatků skutečně pozvedá o úroveň výš. Za toto velké pozitivum autorka jistě vděčí i spoustě let, které sama strávila v řadách policie. Díky jejím zkušenostem je příběh i po procedurální stránce zvládnut mistrně, čímž v žánru rozhodně vyčnívá.
Jenže právě její zkušenosti jsou asi na vině toho, že autorka místy ztrácí ústřední vyprávění ze zřetele. V knize bylo na můj vkus nesmyslné množství odboček a postranních epizodek, které sice nebyly nijak výrazně dlouhé, ale přesto pro mě byly značně rušivé. Celkový dojem z příběhu tak nebyl zdaleka takový, jaký být mohl, což je obrovská škoda.
Tato odklonění od samotného příběhu měla v mých očích jasnou motivaci - dostatečně představit jednotlivé postavy, především z řad policie a jejich rodin. Vzhledem k tomu, že je Maminčin mazánek prvním dílem plánované série, je podobná snaha naprosto pochopitelná. Ne všichni čtenáři ji však ocení a mohla by je od dalších dílů naopak odradit. Ale upřímně - čert to vem! Práce s jednotlivými postavami je ze strany autorky totiž naprosto precizní. Hlavní hrdinka Charlie Staffordová vám opravdu přilne k srdci, a to i bez hraní na frajerku a superhrdinku. Její rozhodování je povětšinou racionální, pochopitelné a sympatické. Také její šéf Hunter musí čtenářům výborně sednout. Postavy báječně hrají dohromady a nikdo nezůstává pozadu. Ani další účastníci dění, ať už se jedná o podezřelé, příbuzné obětí, či samotného pachatele, nejsou odbyti. Každá postava je důkladně propracovaná, úplně jiná, osobitá, ale zároveň přirozená a uvěřitelná.
Jenže i přes všechny superlativy a chválu mi v knize něco scházelo. Něco, co by mě přikovalo ke čtení, díky čemu bych dychtila znát další vývoj děje. Kniha mě nedokázala vtáhnout, pohltit... Snad pro mě byl autorčin styl místy příliš kostrbatý, takový rozpolcený, ne vždy se mi vyprávění četlo dobře, občas jsem se ztrácela. Vím však, že toto je čistě můj subjektivní dojem, který mnoho čtenářů vůbec nemusí sdílet. Také proto jsem nakonec knize dala čtyři hvězdičky - Maminčin mazánek totiž opravdu je velmi kvalitní thriller s dobrým příběhem, sympatickými postavami a nečekaným a překvapujícím rozuzlením. Co víc si v tomto žánru můžeme přát? Pokud jste trochu otrlejší a vyhledáváte drsnější příběhy, je pro vás tato novinka dobrou volbou.

Knihu můžete koupit zde nebo zde.

 
Název knihy (originál): Mummy's Favourite
Název knihy (česky): Maminčin mazánek
Autor: Sarah Flint
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 272

Výprodeje knih, to je pro každého knihomola sen i noční můra zároveň.

Jakým knížkám jste během druhé poloviny prázdnin nedokázali odolat vy? Nasyslili jste nějakou větší hromádku, nebo jste se spíše drželi zpátky? A bojíte se nadcházejících měsíců, ve kterých vychází tolik báječných knih, stejně jako já? 😅 Na co se těšíte nejvíc? Budu ráda, když se o inspiraci podělíte v komentářích 😊
Další měsíc je za námi, nastal tedy čas na shrnutí toho, jaké knihy přinesl. Jako vždy začneme článkem o přírůstcích. Opakuje se stále ta samá historie - ani pořádně nevím jak, ale nakonec se těch knih sešlo docela dost. Potěšující je skutečnost, že pouze dvě byly za plnou cenu, takže výčitky nemusí být velké 😊 Čemu jsem tedy v srpnu nedokázala odolat?
Začalo (a končilo) to klasicky nákupem na bux.cz. Knihy z Odeonu tam seženete za pár korun a když jsem viděla hned dva tituly od Sofi Oksanen, od které chci něco zkusit už pěkně dlouho, byl výběr jasný. Zvědavá jsem také na Paola Giordana, láká mě Osamělost prvočísel, ale nejdříve tu mám Tělo, které vypadá velmi slibně, tak snad nebudu zklamaná. První várku novinek uzavírá Zaslíbená země od Remarqua, jako jedinou jsme ji doma neměli, tak jsem to musela napravit 😊
Další radostí pak byl nový recenzní výtisk od VašeLiteratura.cz. Chlapec na vrcholu hory je skvělé čtení, už sepisuji recenze, snad se na VL brzy objeví.
Největším balíčkem měsíce byla tahle objednávka. Asi vám ani nemusím popisovat, jak velkou radost mi udělala. Doplnila jsem svoje odeonkové zásoby (Doplavat domů jsem už přečetla a byla to velká paráda, recenze bude brzy!) a pořídila si další knížky od autorů, kteří mě v poslední době zaujaly. Alena Mornštajnová, to je jasná láska, takže jsem si pořídila Slepou mapu. Hotýlek byl bohužel vyprodaný, ale časem rozhodně dokoupím i ten. Od Steva Robinsona mám za sebou první díl jeho genealogické série a přestože mě Stop v krvi až tak neomámily, Hlubokému hrobu jsem neodolala. A vsadím se, že neodolám ani dalším dílům :) Nad Šesti dny hněvu jsem přemýšlela už kolik měsíců, nakonec jsem se rozhodla využít akci s Hostem a knihu jsem pořídila, teď už jen najít na ni rychle čas.
Srpnové přírůstky uzavřely dva recenzní výtisky od Omegy, Snaž se nedýchat a Se záští. Mám za sebou zatím druhou zmiňovanou a moc se mi líbila.
Od Omegy mi vyšel recenzní konkurz i na jejich další novinku, Maminčina mazánka, ale jeho cesta ke mně byla trnitá a doputoval až na začátku září, takže toho v přírůstcích uvidíte příští měsíc.
Srpnový souhrn
Počet nových knih: 15
Počet koupených knih: 12
Počet recenzních výtisků: 3
Počet knih jako dárky: 0
Počet vyhraných knih: 0
1. Baby Jane (Sofi Oksanen)
2. Čas ztracených holubic (Sofi Oksanen)
3. Tělo (Paolo Giordano)
4. Zaslíbená země (Erich Maria Remarque)
5. Chlapec na vrcholu hory (John Boyne)
6. Bonita Avenue (Peter Buwalda)
7. Doplavat domů (Deborah Levy)
8. Chtělo by to nový jména (NoViolet Bulawayo)
9. Jádro Slunce (Johanna Sinisalo)
10. Telegraph Avenue (Michael Chabon)
11. Hluboký hrob (Steve Robinson)
12. Slepá mapa (Alena Mornštajnová)
13. Šest dní hněvu (Ryan Gattis)
14. Se záští (Eileen Cook)
15. Snaž se nedýchat (Holly Seddon)

Jak moc můžeme skutečně věřit sami sobě?

Za poskytnutí recenzního výtisku této skvělé novinky mnohokrát děkuji nakladatelství Omega a e-shopu Knihy Dobrovský.


Nový psychothriller Se záští teď poletuje blogovým světem společně s dalšími novinkami od Omegy jako o závod. Já tuto novinku přečetla během jediného dne a upřímně se přiznám, že jsem byla až překvapená z toho, jak moc se mi líbila.
Osmnáctiletá Jill Charronová se probouzí v nemocnici a vzápětí zjišťuje, že fyzická poranění jsou jejím nejmenším problémem. Vůbec si totiž nepamatuje posledních šest týdnů svého života, během kterých se vypravila na vytoužený výlet do Itálie. Ten však ukončila tragická dopravní nehoda... Jenže co když to nebyla nehoda? Jill je okamžitě obklopena nejen rodinou a doktory, ale také policií a právníky. Co se doopravdy stalo? Je skutečně možné, že mladá dívka strhla volant auta schválně?
S psychothrillery, ve kterých není radno komukoliv cokoliv věřit, se v posledních letech roztrhl pytel (na srovnávání se Zmizelou a Dívkou ve vlaku jsem už úplně alergická). Ne všechny jsou originální natolik, aby v tomto žánru skutečně vyčnívaly. Knize Se záští se to poměrně úspěšně daří. Samotný příběh sice nepatří k tomu nejnápaditějšímu, na co můžete narazit, přesto vás ale dostane. Je svižný, má spád, nechybí v něm pořádné zvraty a smysluplná, realistická gradace. Rozuzlení celé zápletky neodhalíte až na posledních řádcích, ale již nějakou tu chvíli před samotným závěrem. Je velmi potěšující, že toto vůbec není na škodu, naopak - autorka si tímto krokem otevřela cestu k velice zajímavému vyvrcholení, které není pouhým odhalením toho, jak to tedy vlastně celé bylo, ale také vcelku zajímavým zamyšlením nad otázkami sociálního statusu, dospívání a důvěry. 
Tato témata jsou silným motivem celé knihy a v mých očích z ní dělají ideální čtení v žánru young adult. Zcela upřímně mi tento thriller nepřišel - stejně jako hlavní hrdinka sama - natolik vyspělý, aby oslovil to nejširší thrillerové publikum, které jistě zahrnuje velké množství lidí ve věku, ve kterém už člověk YA literatuře příliš neholduje. Skutečností ale je, že mnoho opravdu kvalitních thrillerů, které by oslovovaly čtenáře žánru "pro mladé", se nenajde. Se záští je v tomto směru opravdu výjimečným počinem, který mohu jen a jen doporučit.
S ohledem na témata v knize řešená bylo hodně důležité, jakým způsobem budou zpracovány postavy. I zde mohu jen a jen chválit. Mají hloubku, jsou živé a zajímavé, chovají se uvěřitelně. Jejich jednání a rozhodování v určitých situacích je pochopitelné a dává smysl. Ústřední postava osmnáctileté Jill je vykreslena bravurně, se všemi jejími nejistotami, pochybnostmi, náklonností i křivdami.
Celkově knihu Se záští hodnotím naprosto výborně a uděluji ji zasloužených pět hvězdiček. Čtení mě moc bavilo, autorka píše příjemně a vyprávění má spád. Baví mě využití důležitých témat, jakými sociální status či důvěra v rodině rozhodně jsou, stejně jako uvěřitelnost postav a perfektní vystavění příběhu, který přirozeně graduje a působivě se uzavírá. Pokud hledáte dobrý psychothriller, Se záští je pro Vás tou správnou volbou.

Knihu můžete koupit zde nebo zde.

 
Název knihy (originál): With Malice
Název knihy (česky): Se záští
Autor: Eileen Cook
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 253

Ohlédnutí za prvním skoro-rokem existence čtenářského klubu a smělé plány do budoucna.


Moji nejmilejší kolegové čtenáři ❤ Se zářím se uzavírá první rok existence našeho klubu společného čtení. Je tedy třeba to první výročí nějak oslavit a posunout náš společný zájem trošku dál.
A proto těm z vás, kdo budou číst a hlavně sepisovat své dojmy, začnou z vaší aktivity plynout výhody. Na začátek příštího roku chystám jednu velkou novinku, ale malinkou ochutnávku už tu mám. Jsou jí speciální tematické záložky #mycteme, jejichž první návrhy už jsou hotové a jen čekám, až vyjedou z tiskárny. Jakmile se tak stane, ukážu je i Vám (a ano, mělo to být už včera 😅). Tyhle záložky - ale nejen je! - najde jeden z vás, čtenářů, každý měsíc v takovém malém balíčku za odměnu. Další motivy budou časem přibývat, takže je nač se těšit.
A co pro balíček udělat? 
Stačit bude, když společnou knížku přečtete a sepíšete na ni recenzi, článek o vašich dojmech, zkrátka budete něco sdílet s námi, ostatními čtenáři. Laťku takového vyjádření bych nastavila na alespoň 1 NS textu, který se může objevit u vás na blogu (pokud máte), v naší skupině na goodreads (zde) nebo na Facebooku (zde, a nezapomeňte tu My čteme případně označit!). Můžete ale klidně natočit i video či vymyslet nějakou jinou kreativní formu. Nápadům se meze nekladou.
Odkaz na váš článek / video mi pošlete do e-mailu (thebooktalkblog@gmail.com), budu vaše příspěvky nejen zaznamenávat jako podklady pro účast v soutěži, ale také sdílet na sociálních sítích klubu. Výherce bude následně náhodně vylosován a já mu pošlu balíček s knihomolskými drobnůstkami pro radost.

V září už se Sluhou dvou pánů soutěžíme, a protože samozřejmě vím, že člověk je někdy rád, když knihu do konce měsíce vůbec přečte, odkazy na vaše soutěžní články mi prosím pošlete do neděle 8. 10. 2017 do 23:59.

Zvlášť se můžete zúčastnit také na instagramu, nejkrásnější či nejnápaditější fotka také dostane balíček pro radost. Nesmíte ale zapomenout na hashtag #mycteme a označit mě (@thebooktalkblog) přímo na fotce, aby mi neunikla!
Pro ty z vás, kdo mají svůj blog a chtěli by #mycteme podpořit, mám tu dvě loga, která by se u vás parádně vyjímala! 😉 😂 Za všechnu podporu a šíření klubu budu moc vděčná! ❤
Mějte se krásně a užívejte si čtení!
 



Po letním oddychu přichází podzimní smršť senzačních novinek.

Zatímco v létě se - naštěstí pro mě - neobjevilo mnoho knih, které bych vysloveně musela mít, příchod podzimu avizuje něco úplně jiného. Začíná to dokonale dokonalým edičním plánem nakladatelství Domino, ze kterého potřebuju všechno, a pokračuje to napříč všemi nakladatelstvími... Naprostá lavina parádních titulů, které mnohým z nás nemohou chybět v knihovně. V září proto pokukuji po pěkné hromádce knih, pojďte mrknout se mnou a třeba vás něco zaujme! :) Budu ráda, když mi v komentářích napíšete, které zářijové novinky zaujaly vás, ale taky třeba jak vnímáte odeonky, zda je čtete a které se vám líbily. Mějte se moc a moc krásně!


Manželský pakt (Michelle Richmond)
Manželský pakt, který chystá na září nakladatelství Domino, mě zaujal díky svému námětu, který se vypořádává s problematikou sekt, ale také s otázkou manželství. K sektám jsem v beletrii přičuchla díky Lži od C. L. Taylor a hodně mě to zaujalo, proto jsem zvědavá, co přinese tato novinka.
Novomanželé Alice a Jake. Dokonalý pár, před kterým se rozkládají nekonečné možnosti a šance. Snad i proto dostali od přátel jako svatební dar členství v exkluzivním a poněkud záhadném spolku nazvaném jednoduše Pakt. Cíl Paktu je velmi jednoduchý: učinit vše pro to, aby manželské svazky všech členů zůstaly pevné a šťastné. Prostředky k dosažení tohoto cíle se také zdají být velmi rozumné: Vždy zvedni telefon, když ti volá partner či partnerka. Každý měsíc si navzájem dejte dárek. Každé tři měsíce si někam společně vyjeďte... A nikdy nikomu neříkejte o Paktu. Alice a Jake jsou zpočátku okouzleni skvělými večírky, nebývalou pospolitostí a rozšiřujícím se okruhem přátel. Pak se ale objeví první pochyby a zanedlouho už oba tuší, že uvízli v pasti. Pakt se svými praktikami podobá sektě – členství je podle jeho představitelů nezrušitelné, stejně jako manželství. Jake a Alice nyní už vědí, že to, co jim mělo pomoci udržet manželství snů, se pozvolna stává největší noční můrou jejich života.
Berlín 1936 (Oliver Hilmes)
Téma druhé světové války mě, jak už mnozí z vás vědí, velice zajímá a kniha Berlín 1936 je pro mě příslibem nového pohledu na věc. Co se vlastně dělo těsně před válkou a jak tehdy vypadaly životy lidí? Tenhle titul je pro mě povinností.
V létě 1936 se v Berlíně všechno točí kolem olympijských her. Desetitisíce lidí proudí do německého hlavního města, které chtějí národní socialisté prezentovat jako světovou a otevřenou metropoli. Oliver Hilmes sleduje prominentní i zcela neznámé osoby, Němce i zahraniční hosty na stadionech i v ulicích, které žijí nejen sportovní událostí. Na krátkou chvíli zmizely cedule zakazující Židům to či ono, místo nacistické hymny Horsta Wessela zní jazz. Jako by se Berlín změnil na úplně normální evropské velkoměsto. Jenže nacistický režim v pozadí dál pracuje na tom, aby ovládl veškeré dění v zemi. V knize Berlín 1936 vypráví Oliver Hilmes o atmosféře města, kde se po čtrnáct dní setkávali nejlepší světoví sportovci, diplomaté a nacističtí pohlaváři, stejně jako transvestité, prostituti, majitelé restaurací, Berlíňané i turisté. Jsou to příběhy, které nás fascinují a překvapují, ale z nichž nás také mrazí.
Skvrna (Gillian Flynn)
Zaplaťbůh něco, co nepotřebuji... protože už to mám. Povídku Skvrna - v originále The Grownup, působivé - jsem četla tuším loni. Je to dobré, fakt moc dobré, takže to všem vřele doporučuji. Gillian si umí se čtenářem pohrát jako málokdo. Já jen doufám, že se brzy dočkáme další knihy.
Mistrovská hororová povídka od světové bestselleristky Gillian Flynnové je poctou klasickým duchařským historkám a dalším důkazem autorčina všestranného spisovatelského talentu (získala za ni prestižní Edgar Award). Důkazem, který si nelze nechat ujít. Neškodné podvůdky, snaha přežívat, drobné lži, a taky jeden věštecký salon se speciálními službami v zadní části. To je svět mladé ženy, na kterou se jednoho upršeného jarního dne obrátí Susan Burkeová, které straší v domě. Jenže ten starý viktoriánský dům skrývá víc tajemství než jednu krvavou šmouhu na stěně a pochybné duchy, které vyžene trocha šalvěje a mořské soli. Dost možná tady půjde někomu i o život…
Muž, který hledal svůj stín (David Lagercrantz)
5. díl v sérii Milénium
Tak samozřejmě, že jsem ještě nepřečetla Dívku v pavoučí síti, která mi doma leží od vydání. Publikaci dalšího dílu beru jako závazek, že už se do knihy opravdu musím pustit. 
Lisbeth Salanderová si odpykává kratší trest v ženské věznici Flodberga a snaží se vyhnout konfliktu se spoluvězeňkyněmi. Když se ale zastane mladé ženy bangladéšského původu ze sousední cely, okamžitě ji napadne Benito, nepsaná vůdkyně věznice. Lisbeth navštíví Holger Palmgren a oznámí jí, že obdržel dokumenty vrhající nové světlo na bezpráví, které na ní páchali v dětství. Lisbeth poté požádá Mikaela Blomkvista, aby jí pomohl s pátráním. Stopy je dovedou k jistému Leovi Mannheimeru, partnerovi makléřské firmy Alfred Ögren. Jak je minulost bohatého mladého muže z finančnických kruhů propletena s minulostí Lisbeth Salanderové? A dokáže se Lisbeth postavit stupňujícím hrozbám Benity a jejího gangu?
Milujte královnu (Anton Hykisch) 
Milujte královnu je kniha, kterou mi už před pár lety moc doporučovala ke čtení mamka, která má historické romány docela ráda a přijde mi, že je na ně i celkem náročná. Já se ke čtení zatím ještě nedostala, ale u příležitosti nového vydání tenhle tip alespoň předávám dál vám, mým čtenářům.
Milujte královnu je zároveň příběhem silné ženy i příběhem tereziánské epochy. Autor si vybírá klíčové období z bohatých čtyřiceti let vlády Marie Terezie a Josefa II. V pestrém sledu se střídají scény z panovnických dvorů a paláců Prahy, Bratislavy, Vídně, Berlína, Paříže, Petrohradu a Vatikánu, stejně jako z knižních chrámů, hudebních salonů, laboratoří, univerzit a selských chalup. Osudy slovenských vzdělanců se tu proplétají s osudy významných evropských filozofů a hudebníků této doby. Vystupující osoby, fakta a události jsou organicky spojené. Román je fiktivním bilancováním vladařských záměrů a osudů.
Beze stopy (Mary Torjussen)
Beze stopy vypadá trochu jako další "překvapivý" a "šokující" thriller, ve kterém "nemůžete nikomu nic věřit", v řadě. Na mě to ale docela dobře funguje, a to ani ne proto, že bych si myslela, že mě tohle už konečně posadí na zadek, ale protože jsem prostě zvědavá, jakých žánrových klišé se autor zase dopustí. Jsem hrozná :D Třeba mě ale Beze stopy překvapí, uvidíme, jsem si ale skoro jistá, že si knihu pořídím.
Hannah je atraktivní, cílevědomá a úspěšná. Ve velké účetní firmě, kde pracuje, ji podle všeho brzy čeká povýšení, a tak se plná elánu vrací ze služební cesty z Oxfordu do Liverpoolu za „svým“ Mattem. Namísto otevřené náruče ji však čeká pořádný šok – doma nejenže nenachází svého přítele, ale ani žádné jeho věci, dokonce i jeho účty na sociálních sítích jsou smazány. Jak může člověk jen tak zmizet? Jak může beze stopy zmizet tak, jako by předtím ani neexistoval? Hannah se ze dne na den ocitne na dně. Nedokáže se soustředit na práci, přestane o sebe dbát, nejí, nespí. Postupem času začíná mít pocit, jako by jí Matt chtěl dát přece jen nějakou zprávu. Dostává podivné esemesky, dokonce doma rozpozná stopu důvěrně známé kolínské a ve váze jí kdosi vymění květiny za čerstvé… Psychologický thriller pro všechny fanoušky Dívky ve vlaku, Zmizelé a vypravěček, jimž není radno věřit všechno, co říkají.


Zaprodanec (Paul Beatty)
Nedávno jsem dávala na instagram fotku nových výprodejových odeonek a ptala jsem se vás na váš vztah k nim - ptám se i tady a budu ráda, když mi napíšete do komentářů. Čtete odeonky? Jsou pro vás náročnějším čtením, nebo ne? A jaké tituly byste případně doporučili?
Já sama s touto řadou válčím, ať už díky fontu, ze kterého mě bolí oči, nebo díky náročnosti čtení. Pro mě odeonky nejsou vůbec lehké, připadám si sice trochu jako brontosaurus, ale lhát vám nebudu. Přesto mě ale lákají a teď konečně začínám pociťovat, že k nim čtenářsky dospívám. Nemám proto výčitky z těch zásob, které jsem si nasyslila. 
A Zaprodanec je další z knih, kterým přes všechny své obavy, zda to zvládnu, neodolám. 
Satirická tradice v americké černošské literatuře je dlouhá snad stejně jako otroctví samo. V románu Zaprodanec si nemilosrdného humoru směřujícího do řad bělochů i černochů užijeme do sytosti. Hned na prvních stránkách sedí hlavní hrdina v zasedací síni Nejvyššího soudu USA, který projednává rozsudek, jenž nad ním vynesla americká justice: vězení za pokus o obnovení otroctví a zavedení rasové segregace v jedné škole v sousedství. Kontroverzní román oceněný roku 2016 Man Bookerovou cenou.
Poprava (Werner Stanzl)
Nový thriller, na němž mě láká obálka i anotace. Kdo můj blog čte, ten ví, že já jsem prostě detektivková a thrillerová, takže tuhle novinku si nemůžu nechat ujít.
Zabíjí archaickými prostředky. Posílá zašifrované zprávy. Jde za svým přesvědčením. A má cíl… Jednoho rána při východu slunce nad Cormons se rozezvoní zvony na poplach a město se stane svědkem ukamenování na dálkové ovládání. Pachatele nikdo neviděl, zůstane jen oběť zasypaná kamením, přivázaná k mariánskému sloupu uprostřed náměstí. Vítaná potrava pro média, která dle krutosti provedení rychle soudí, že vraždu mají na svědomí islámští džihádisté. Zvlášť když postupně umírají další vážení katolíci a indicie se množí. Navíc se blíží návštěva papeže! To komisaři Vossimu vyšetřování jen ztěžuje. Brzy se ocitá ve spletité síti zájmů a vměšování nejvyšších. Co má záhadný vrah v úmyslu? A kdo zatáhne za nitky při konečném zúčtování?


Klub odložených žen (Olivia Goldsmith)
A na závěr něco srandovního. Už je to dávno, co jsem poprvé viděla film, a upřímně vám řeknu, že jsem tehdy ani nezaznamenala, že by měl knižní předlohu. Teď to ale vím a vychází i u nás... A já tomu asi neodolám. Tohle je přesně taková ta "guilty pleasure" (omluvte ten anglický výraz) kniha, o které si myslím, že si ji neskutečně užiju.
I moderní ženě se těžko přiznává, že ji opustil manžel - kvůli mladší, hezčí, bohatší... Také přítelkyně: něžná a křehká Anie, prostořeká, korpulentní Brenda a kdysi obdivovaná herečka Elisa nesou svůj úděl těžce. Anie dál touží po svém muži a omlouvá jeho chyby, Brenda řeší krizi jídlem a Elisa pitím. Když čtvrtá z nich, Cynthie, neunese prohru a dobrovolně odejde ze života, rozhodnou se pro pomstu. Vedeny vidinou spravedlivé odplaty se dokážou zbavit svých zlozvyků a elegantním způsobem potrestat provinilce. Na cestě za pomstou najdou nové přátele i lásky a s údivem zjistí, že i v pozdějším věku může žena slavit úspěchy.
Všechny obrázky a anotace použité v tomto článku jsou převzaty z webu www.neoluxor.cz.

Dobře to dopadlo 😊

U příležitosti Dne nepřečtených knih jsem si udělala readathon. Nebyl to můj první, ale rozhodně byl první úspěšný. Přestože mnozí by toho jistě zvládli více, já mám z celkového výkonu 413 stran a dvě celé knihy obrovitánskou radost. Plných 24 hodin jsem samozřejmě nečetla, navíc se mi podařilo pár pěkných kousků jako ráno zaspat, odpoledne u čtení na dvě hodiny usnout a večer v deset si vzpomenout, že něco nutně musím dodělat do práce. V tomhle článku najdete takový spontánní zápis, jak to probíhalo. Moc jsem ho neupravovala, ať se zachová ta atmosféra, tak mě omluvte za případné opakování a podobně.
Budu ráda, když mi v komentářích povíte, zda už jste se nějakého readathonu účastnili, nebo zda jste si naordinovali nějaký vlastní. Jak se vám dařilo a jaký byl váš nejlepší čtenářský výkon? Jsem moc zvědavá.
A ano, vím, že nečteme na počet, ale pro radost. Jenže já ty příběhy prostě chci přečíst všechny, a je jich tolik, že vím, že nemám šanci... Snažit se ale nepřestanu. Takže proto čtu hodně, snažím se vyzývat se a počet přečtených knih pro mě není jen tak nějaké číslo.
Mějte se úžasně, krásný víkend přeji!
00:00   Konečně jsem se dočkala, #dnk2017 je tady. Úderem půlnoci začínám číst útlou odeonku od Deborah Levy, Doplavat domů.
00:39   Po celodenní práci se mi ale zavírají oči, manžel mi bere knížku a já dávám přednost odpočinku a brzkému vstávání, takže jdu spát.
07:27   Sakra, o hodinku a půl jsem to s tím spánkem přešvihla, plánovala jsem vstát v šest. Nedá se nic dělat, rychlá snídaně a jdu na to.
08:10   Sedám ke čtení a těžce odolávám pokušení nakousnout Hluboký hrob od Steva Robinsona. Taky se tu na mě směje dááávno rozečtený Hedvábník, který by se k tomuhle dni samozřejmě hodil ze všeho nejvíc. Pokračuji zatím ale s Doplavat domů.
08:50   Jsem ráda, že jsem se rozhodla číst dál Doplavat domů. Jsem zhruba na šedesáté straně a je to báječné. Bohužel rodina vyžaduje okamžitou pozornost a péči, přichází tedy pauza.
09:01   Znovu sedám ke čtení.
10:25   Doplavat domů se mi neskutečně líbí, jsem téměř na konci. Potřebuju ale chvilku odpočinout, tak jdu hodit prádlo do pračky a trochu poklidit.
11:00   Trocha úklidu (a bezduchého zírání do netu) a jdu zpět ke čtení. V tomhle zátahu už určitě dočtu Doplavat a budu vybírat dalšího adepta.

11:21   Dočteno a senzace. Jsem nadšená. Dál asi sáhnu po Se záští, novince, která právě dorazila jako recenzní výtisky od Omegy. Musím ale taky zahnat hlad, takže jdu připravit oběd.
11:36   Plnohodnotný oběd odložen, sedám zpět ke čtení se salátem caprese a jogurtem. Pouštím se tedy do novinky Se záští a jsem zvědavá, jaké to bude :)
12:53   Někdy v téhle chvíli jsem samozřejmě usnula, ach jo :)
15:26   Po hodince spánku jsem se probrala a začala znovu číst. Jenže světě div se, usnula jsem znovu. Až po dvou a půl hodinách (hrůza!) se skutečně probouzím a pokračuji se čtením.
16:18   Bohužel musím jít připravovat večeři, takže přichází další čtecí pauza. Se záští je ale zatím zajímavé a baví mě, přestože na zadek mě to zatím bohužel úplně neposadilo.

16:52   Hrnce jsou na plotně, můžu se znovu vrhnout na čtení!
17:20   Rodina se trousí domů, a to je vždycky čas, kdy se nedá číst. Knihu tedy znovu odkládám.
17:36   Šup zpátky ke čtení. V knize jsem za polovinou a upřímně nemám tušení, jak se to vyvrbí. Jsem napnutá, ještě mě ale čeká trénink a příprava na zítřek, navíc dnes večer běží NCIS, kterou si nemůžu nechat ujít (Gibbse zbožňuju!). Doufám, že knihu stihnu do půlnoci dočíst.
18:12   Nejvyšší čas vyrazit, knihu ale odkládám jen nerada.
22:06   Teprve po desáté se znovu dostávám ke čtení. Zbývá mi 80 stránek a trocha pracovního vyřizování, takže nakonec z toho bude docela závod.
22:37   Nerada obracím svou pozornost k práci, ale musím...
23:09   Usedám k finální čtecí seanci, snad to do půlnoci zvládnu. Musím říct, že mi tenhle readathon skvěle sedl a strašně si ho užívám.
00:03   Těsně! Takhle těsně jsem to vlastně nestihla. Nicméně čtecí maraton samozřejmě hodnotím jako velikánský úspěch - za tento den jsem dokázala přečíst dvě knihy, a to jsem se čtení nevěnovala plných 24 hodin. Moje čtenářské hranice byly rozhodně posunuty dále. Mám radost! :)

Ve Škole Alice B. Smithové pro děti s neobvyklým darem není první školní den otravou, ale neobyčejným dobrodružstvím.

Tímto moc děkuji báječné Lucii z Presca, která mi Otolínu ve škole poskytla jako recenzní výtisk.

Již podruhé se setkáváme s Otolínou Brownovou, která bydlí v mrakodrapu Pepřenka společně se svým kamarádem panem Mourou. Její rodiče jsou sběratelé a jsou pořád na cestách. Otolína se tak dostává do víru mnohých dobrodružství, přičemž u jednoho z nich jsme my, čtenáři, již mohli asistovat. Otolína a žlutá kočka loni obletěla celou sféru knižních blogů a jistě málokomu unikla. Je to jen dobře, a věřte, že ani další Otolínino dobrodružství byste si neměli nechat utéct. 
V novém příběhu se Otolína na začátku seznamuje s Cecílií Forbesovou - Lawrencovou III. a jejím patagonským poníkem Mumlou. Cecílie je trochu všeználek, který se rád poslouchá a rád komanduje všechny kolem. Nicméně v jádru je samozřejmě i ona stále ještě malou holčičkou, kterou mrzí spousta věcí, ale nejvíce ze všeho vytíženost a nedostatek času, kterým trpí oba její rodiče. Právě ona Otolíně poví o Škole Alice B. Smithové pro děti s neobvyklým darem. Otolína společně s panem Mourou balí a vyráží do školy. Jenže v té, zdá se, straší...
Zatímco v Otolíně a žluté kočce jsme se setkali s jasným rozdělením postav na hodné a špatné a s jasně definovaným poselstvím (krást se nemá!), Otolína ve škole nastoluje jiné otázky. Postavy nejsou tak černobílé, jsou naopak velmi plastické a především Cecílie je v rámci daného žánru a rozsahu knihy vcelku mnohovrstevnatá. Ne vždy je vše tak, jak se může na první pohled zdát, a nikoho bychom neměli předčasně soudit a odsuzovat - to je asi hlavní myšlenka knihy, kterou si děti ze čtení odnesou. Příběh se mi právě díky těmto prvkům možná líbil o trošinku víc než v případě Žluté kočky.
Opět musím samozřejmě vyzdvihnout ilustrace, které jsou prostě neuvěřitelné a člověk se při čtení snadno a rád zapomene. Je v nich tolik detailů, jsou takové něžné a jímavé, a přesto vás zcela pohltí a vtáhnou do napínavého děje i v dramatičtějších částech knihy. Na rozdíl od příběhu se mi ale ilustrace v Otolíně a žluté kočce možná líbily o maličko více. Ještě lépe - líbily není to správné slovo. V první knize mi přišly takové impozantnější, poutavější, možná i promyšlenější - zkrátka to grafické zpracování více doplňovalo děj. Teď to ale zní, jako kdyby Chris Riddell snad zapomněl, jak se kreslí a maluje! To prosím opravdu ne, ilustrace jsou i v případě této knížky naprosto famózní a rozhodně nevídané. Riddellův styl je prostě neskutečný a já mu ho můžu jen tichounce závidět.
Celkově mi knížka o Otolínině školním dobrodružství přišel vhodnější pro starší děti, než první vyprávění o žluté kočce. Autor se zde více zaměřuje na samotný příběh, na přemýšlení o lidech a věcech, s nimiž se v životě setkáváme, a také na různé pohnutky a motivace jednotlivých postav. Samotný děj už tolik nestojí na archetypech, ale spíše na vlastním vyhodnocení toho, čeho jsme svědky, na zamyšlení a na vcítění se do situace někoho druhého.
Závěrem mohu říci, že Otolínino další dobrodružství je úplně stejně fenomenální, jako to první, a já jen doufám, že se v budoucnu v češtině dočkáme i dalších dílů. Všem maminkám moc a moc doporučuji oba dosud vydané díly.
Název knihy (originál): Ottoline Goes to School
Název knihy (česky): Otolína ve škole
Autor: Chris Riddell
Rok vydání (originál): 2008
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: PRESCO GROUP
Počet stran: 172

Ohlédnutí za prázdninovou výzvou.

Instagramová fotovýzva, se kterou přišla letos Narciska, mě neskutečně bavila. A nejen mě, na instagramu se nás sešlo spousta a bylo skvělé se všemi výtvory kochat a vstřebávat novou inspiraci. Do srpnové části už jsem se nezapojila, ale celý červenec jsem si neskutečně užila a protože se prázdniny chýlí ke konci, hodila jsem všechny výzvové fotky do tohoto článku jako takové ohlédnutí za létem. Užívejte poslední letní sluneční paprsky a mějte se krásně! 😊

Dobrodružství

Ledové osvěžení

Cesta do Ameriky

Knihy na C a M

Cesta do Francie

Přijel k nám cirkus

Cesta do Anglie

Kniha a květina

Barva písku

Kniha a úsměv

Kniha a příroda

Letní lásky

Kniha a OOTD

Cesta do Indie

Kniha a hudba

Domov, sladký domov