Nejnovější

Ahoj všem!
Srdečně Vás zdravím u nového článku, dnes tu pro Vás mám jednu velmi pochvalnou recenzi... A o čem to bude? Venku sice začíná nádherně hřát slunce, my si ale dáme něco pěkně mrazivého - thriller Dívka v ledu od Roberta Bryndzy.

Tímto moc děkuji Báře z nakladatelství Cosmopolis za nabídku spolupráce a poskytnutí recenzního výtisku.

Není to dlouho, co mi přišla úžasná nabídka na spolupráci s nakladatelstvím Cosmopolis. Samozřejmě jsem neodmítla a právě Dívka v ledu byla mým prvním recenzním výtiskem. Asi se Báře nemohu dost naděkovat, protože takhle báječně jsem si nějakou chvíli nepočetla.
V Londýně je pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé ženy. Jak zjišťuje detektiv inspektorka Erika Fosterová, dívka pocházející z bohaté a mocné rodiny byla zavražděna. Kdo jí mohl ublížit? A proč se v osudný večer pohybovala po pochybné čtvrti? Erika při pátrání odhaluje řadu zneklidňujících skutečností, ale to nejtemnější překvapení na ni teprve čeká... Tato oběť nebyla jediná.
Někteří asi řeknou, že zápletka není z nejoriginálnějších, a já s nimi nejspíše budu souhlasit. Jenže to vůbec nic nemění na tom, že tento příběh je zcela precizně vystavěný a naprosto Vás okouzlí. Kniha mi utíkala až moc rychle, měla jsem ji přečtenou během několika málo dní a byla to jedna z těch, u kterých Vás mrzí, že už to končí.
Robert Bryndza píše naprosto neuvěřitelně čtivě, bravurně dávkuje jednotlivé informace a perfektně stupňuje napětí. Do děje Vás vtáhne hned na prvních stránkách, což je další věc, kterou mám moc ráda - nechci čekat do poloviny knihy, než se konečně něco stane. Dívka v ledu dramaticky začíná, dramaticky pokračuje a dramaticky končí. Právě ta dynamičnost a to, že si čtenář skoro nevydechne, mě ohromně baví. Jenže je to zároveň něco, co už v detektivkách zřídkakdy nacházím. Proto jsem ráda, že jsem v Robertu Bryndzovi objevila autora, který pro mě tento požadavek splňuje.
Velmi oceňuji také uvěřitelnost celého příběhu, na kterou si celkem potrpím. Nemám ráda, když jsou detektivky úplně přitažené za vlasy. Dívka v ledu je velmi realistickým a dobře promyšleným dílem. Nejenom, že k událostem v ní popisovaným může klidně dojít, ale navíc i linka věnovaná vyšetřování případu je velmi pečlivě propracovaná a uvěřitelná. 
Je zvláštní, že jsem si při setkávání s detektiv inspektorkou Erikou Fosterovou často vzpomněla na jinou ženskou vyšetřovatelku - Kim Stoneovou. Kdo můj blog čte, ten ví, že Kim mi pěkně pije krev a že ji fakt nemusím. A Erika má nejlepší předpoklady být na chlup stejná, jako ona. Ale přesto je tato postava zvládnuta mnohem (mnohem!) lépe. Je sarkastická, je drsná, je úderná, je nekompromisní, je zásadová, ale všechno je to mezích uvěřitelnosti a lidskosti.
Ano, to je asi to nejvýstižnější, Erika je neuvěřitelně lidská postava, se kterou celý příběh prožíváte naplno a neskutečně jí fandíte. Také ostatní postavy zvládl autor vykreslit skvěle. Všechny je představuje na pozadí jejich všedních životů, jejich postojů a názorů. Jednotlivé osoby poznáváte pozvolna a nenásilně a na konci knihy máte dojem, jako by to snad opravdu byli Vaši kolegové a přátelé. V této souvislosti bych ráda poukázala také na Bryndzův talent psát dialogy. Nejsou kostrbaté, nelogické, či nepřehledné.
Stejně jako příběh, i práci s postavami proto jen a jen chválím a hrozně se těším, co si pro ně autor přichystal v dalších dílech.

O Bryndzově stylu jsem se už asi dost rozepsala v části věnované příběhu, přesto zde ale chci znovu zdůraznit tu parádní čtivost a ohromnou lehkost, s jakou píše. Právě lehkost je něco, co v poslední době hodně postrádám - není to tak, že by mě žádná kniha nebavila, ale máloco přečtu úplně dychtivě a bez připomínek. Většinou se třeba dlouho začítám, nebo mi naopak připadá, že s koncem dochází autorovi dech. U Dívky v ledu jsem se oné lehkosti a takové příjemné nonšalance konečně dočkala. Autor píše tak nějak "mimochodem", máte dojem, že je pro něj psaní naprosto přirozené a bezproblémové. Skvěle pracuje s jednotlivými událostmi, čtenáře udržuje v neustálém napětí a tempo příběhu je také velmi svižné. Zároveň to ale nepřehání, zvládnete se v klidu orientovat a sledovat pokroky.
Senzační je dozajista také překlad, který text v žádném případě nepotápí (jak tomu občas bývá). A pozor, ještě jedna prima výjimka - kniha není plná překlepů a chyb (což je poslední dobou vysloveně vzácnost). Je opravdu dotažená do konce, skvěle zpracovaná, prostě a jednoduše povedená od prvního do posledního písmenka.

Kniha ode mě dostala zcela jasných pět hvězdiček a doporučuji ji Vám všem. Věřím, že zaujme ty, kdo s thrillery koketují jen občas, i milovníky tohoto žánru, mezi které se řadím třeba zrovna já. Příběh nepatří mezi nejnápaditější, nicméně jeho zpracování je naprosto bravurní a myslím, že dostane snad každého.
Po přečtení knihy naprosto chápu, "co s tímhle titulem všichni mají". Byla jsem zvědavá, zda je ten rozruch oprávněný... a je, absolutně je. Přečtěte si Dívku v ledu taky a věřím, že mě (nás) pochopíte! :)

Knihu můžete zakoupit zde.

 
Název knihy (originál): The Girl in the Ice
Název knihy (česky): Dívka v ledu
Autor: Robert Bryndza
Rok vydání (originál): 2016
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 448
A teď povídejte Vy! Je mi jasné, že spousta z Vás už knihu četla :) Co si o ní myslíte? Líbila se Vám? Už máte za sebou i druhý díl, nebo se na něj zatím (stejně jako já) těšíte? 
A jaká kniha se Vám v poslední době četla lehce a s takovým tím blaženým pocitem, že tohle Vám stoprocentně sedí?
Budu se moc a moc těšit na Vaše komentáře, mějte se nádherně a užívejte jara! :)
K
Ahoj všichni!
Zdravím Vás u nového článku, který bude věnovaný našemu čtenářskému klubu My čteme.
Díky Báře z blogu Bookish Dream jsem narazila na světovou literární událost, kterou fanoušci Tolkienových děl pořádají vždy 25. března už od roku 2003.
Prostřednictvím tohoto dne se snaží rozšířit Tolkienovo dílo mezi další čtenáře, ale i nečtenářskou veřejnost. Děje se tak formou čtení oblíbených pasáží z autorových děl.
Tahle myšlenka mi přijde úplně famózní a neskutečně motivující - nikdo Vás nenutí, abyste si sedli a celý den četli jako diví. Ne. Vezměte si do ruky knížku, prolistujte ji, přečtěte si pár Vašich oblíbených částí. A ještě jste knihu nečetli? Nevadí, začnete klidně od začátku a uvidíte, třeba Vás chytne a budete si ji chtít přečíst hezky celou. Je to jen na Vás.
Každý rok má tento den navíc určité téma, letos je to Poetry and Songs in Tolkien’s Fiction.
Upřímně, mám dojem, že to nemohlo vyjít lépe.
Na březen jsme si v našem čtenářském klubu odhlasovali jako společné čtení Tolkienova Hobita, který je plný nejrůznějších říkanek, básniček a písní. To je osud, ne?
Proto bych byla hrozně ráda, kdybyste se do Tolkienova dne také zapojili. Je to vynikající příležitost zase trochu spojit naše čtenářské úsilí a v klubu spolu něco sdílet. Co kdybyste vybrali svou nejoblíbenější pasáž z Hobita a připsali, proč je právě tato Vaší nejmilejší? Nebo máte nějakou říkanku, báseň, či písničku, která se Vám opravdu hodně líbila? Nemusíte číst celou knihu, jen do Hobita nahlédněte a chvilinku u něj poseďte.
Letos vychází Tolkien Reading Day na sobotu (tedy už na zítra), což je prima den ke chvilce strávené s knihou - další důvod, proč se letos zapojit! V diskuzi nám proto založím speciální vlákno a budu hrozně ráda, když v něm budete nějaké své oblíbené části Tolkienových textů sdílet. Máte volné ruce, neomezujte se jen na Hobita, pokud Vás zasáhlo něco jiného... Věřím, že si všichni rádi rozšíříme obzory! A budu samozřejmě ráda, pokud třeba napíšete vlastní blogový příspěvek - ten také prosím nezapomeňte v naší skupině na Goodreads sdílet :)


Přidáte se? Láká Vás tento speciální den? Budu ráda, když mi dáte vědět už dnes v komentářích. 
Na zítřek Vám přeji spoustu klidu a volného času a také náladu na něco pěkného tolkienovského. Budu se těšit na Vaše příspěvky :) 
A ještě jedna věc - pokud budete něco s touto tématikou sdílet na sociálních sítích, nezapomeňte nejen na náš hashtag #mycteme, ale také na hashtag akce #TolkienReadingDay :)
Užijte si krásný víkend,
K
Krásný první jarní den, moji milí!
Moc Vás zdravím u nového článku. Mám pro Vás další recenzi, tentokráte opět na žánr mně velmi blízký. Podíváme se totiž na krimiromán Zlo od Bena Sanderse.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Leda.

Zlo bylo na mém seznamu přání už pěkně dlouhou dobu, podle anotace jsem očekávala mrazivý krimiromán s královskou dávkou mafie. Nakonec se ke mně dostalo jako další recenzní výtisk od nakladatelství Leda, kterému tímto moc děkuji :)
Marshall Grade je teprve třicátník, ale v životě toho má za sebou více, než by se mu líbilo. Potom, co jedna akce v utajení nevyjde zrovna podle plánu, žije Marshall poněkud stranou společnosti, skryt za závojem nové identity v programu ochrany svědků. Jenže minulost nejde jen tak smazat, a tak se Marshall díky zmizení jemu cizí dívky zamotává do sítě, z které před pár lety jen sotva unikl... A není to jen jeho minulost, kdo ho pronásleduje. Leží v žaludku mnoha lidem, kteří neváhají najmout si vraha, který by uklidil jejich dávné problémy.
Šla jsem do Zla s tím, že anotace slibuje poctivý krimi příběh plný střílení, intrik a mafiánského prostředí. Trochu mi to evokovalo Kmotra, ale s podobným očekáváním samozřejmě nesmíte ke knize přistupovat. Naštěstí jsem se té myšlence na Puzova Kmotra statečně ubránila a nezkazila jsem si tak zážitek z kvalitní detektivky, která mafiánské praktiky a celkově koloběh podsvětí vystihuje báječně.
Když se podíváte na příběh jako na celek, je to velmi promyšlené a propracované, autor opravdu neponechal nic náhodě a především se mu podařilo vybudovat na stránkách knihy úplně neskutečnou atmosféru. Jenže se bohužel nevyvaroval zmatků. Zvláště v první polovině knihy jsem byla opravdu dezorientovaná, bylo to celé strašně zmatečné a nejednoznačné. Řekla bych, že jedinou cestou z tohohle problému by bylo přečíst prvních 150 stran na jeden zátah - pak by se člověk asi v ději vyznal lépe.
Je mi to docela líto, protože srazit takto dobrý příběh tím, že ho autor nenapíše dost kvalitně a uvede čtenáře ve zmatek, to je prostě a jednoduše strašná škoda. Jenže on si to Sanders nakonec zvládl docela vyžehlit. Druhá polovina knihy je fakt skvělá, dočetla jsem ji během jednoho dne a musím se přiznat, že ve mně ten příběh ještě nějakou chvíli rezonoval. Perfektně zvládnutý byl podle mě závěr, protože to finální vyvrcholení bylo nejen strhující, ale taky realistické a uvěřitelné, a to je pro mě vždy velikánské plus - málokterý autor tohle zvládne, zvlášť u těžkého tématu, jakým Zlo bezpochybně oplývá.
Za obrovské plus považuji skutečnost, že až na pár drobných výjimek měly všechny postavy (a že jich bylo!) v ději své nezastupitelné místo. Navíc některé byly vykreslené opravdu famózně. Hodně mě bavil samotný Marshall, který byl vlastně dost nenápadný a člověku by se občas skoro chtělo říci až nijaký, jenže právě tím byl originální a výjimečný a příběh tak svou přítomností senzačně podporoval. Šel si za svým cílem a i přes své temné zkušenosti z minulosti to byl rovný člověk.
I mafiáni byli vykresleni skvěle a místy se z nich člověku opravdu zvedal žaludek. Nejzajímavější z nich byl asi Troy, kterému autor věnoval poctivou péči a propracoval jeho minulost i současnost, jeho strach, jeho motivace, jeho vnitřní svět. Nakonec jsem mu docela i fandila, abych k Vám byla upřímná :) Do třetice mě ještě zaujal nájemný vrah, který má za úkol Marshalla poslat na onen svět. O tom, že to s ním nebude v žádném směru jednoduché, má čtenář jasno asi hned, ale jeho úloha na konci knihy musí dostat snad každého.
Jak to bylo právě množství postav, které mě zpočátku na knize rušilo snad nejvíc, nakonec to byly opět ony, kdo celý příběh dokonale prodal a vyšperkoval.

Jak už jsem psala výše, u příběhu, Sanders má neuvěřitelnou schopnost vybudovat atmosféru. Dokonale Vás vtáhne do příběhu, sedíte u stolu společně s mafiány, krčíte se za autem při přestřelce, mrznou Vám nohy, když sedíte nekonečně dlouho v tuhé zimě a čekáte, zda obávaní kriminálníci skutečně přijdou prohledat Váš domov.
Za zmínku také stojí to, že je kniha opravdu hodně akční, o dramatické situace, přestřelky a rvačky v ní není nouze. Některé pasáže proto ubíhají tak, že se člověk nestačí divit.
Autor píše neuvěřitelně úderně, často volí krátké a velice úsečné věty, které jen podněcují tu úzkost a obavy, které ve Vás čtení vyvolá. Jeho styl je místy velice strohý a zároveň také naléhavý.
Co mě až tolik nebavilo, to bylo vyprávění z mnoha různých úhlů pohledu, Souvisí to s tím, ža Sanders do příběhu zapojil hodně postav. Děj se odehrává převážně v jedné časové rovině, ale navrací se i do minulosti, navíc to všechno vypráví různé postavy, jejichž pohled na události je opravdu velmi odlišný... Trochu se tím to vyprávění tříští a možná, že si jej čtenář neužije tak, jak by mohl, kdyby bylo vyprávění omezeno na pouhý jeden či dva pohledy.

Kdybyste mi při čtení první poloviny knihy řekli, jak moc budu nadšená, možná bych nevěřila. Ale jak říkám, druhá část knihy je naprosto dechberoucí a navíc skutečně naplňuje to, co čtenář od knihy očekává. Zlo je kniha napínavá, ošidná, a velmi mafiánská.
Každému, kdo má rád Kmotra, toto čtení z celého srdce doporučuji. Není to jako ono velkodílo, to ani nemůže být, ale přesto je to senzační román z podsvětí, který uspokojí každého fanouška staré dobré poctivé krimi :) Za mě proto jasné čtyři hvězdičky!

Knihu můžete koupit zde.

 
Název knihy (originál): American Blood
Název knihy (česky): Zlo
Autor: Ben Sanders
Rok vydání (originál): 2015
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 301
A teď, prosím, povídejte Vy! Vím o několika z Vás, kdo už Zlo četli - souhlasíte s mojí recenzí? Jak se kniha líbila Vám? A ti z Vás, kdo knihu ještě nečetli - chystáte se? Zaujala Vás? A čím Vás nejvíce láká? 
Budu moc zvědavá na Vaše názory a dojmy, určitě mi prosím nezapomeňte napsat v komentářích, co si o Zlu myslíte :)
Mějte se krásně a užívejte jaro!
K
Ahoj, moji milí ♡
Zdravím Vás u nového článku. Dnes to bude trošku netradiční. Už pár dní letí knižně-blogovým světem vlna spolupráce s internetovým vyhledávačem nábytku a dekorací Favi.cz, který v rámci měsíce knih spustil zajímavý projekt, a sice tvorbu vysněných čtenářských koutků blogerů.
Favi.cz je přehledný, uživatelsky přívětivý vyhledávač plný inspirace, takže jsem si řekla "proč ne" a přislíbila jsem svou účast. Při hledání svých favoritů jsem narazila na spoustu skvělých kousků do interiéru, které rozhodně inspirují k dalšímu vylepšování bydlení. Nakonec jsem mezi množstvím věcí, které mě zaujaly, provedla přísný výběr a v dnešním článku Vám tak přináším to, co by se opravdu hodilo do našeho domova.
Ten se totiž nese v duchu celkem jednoduchých linií a především v duchu souboje mezi minimalistickým stylem a stylem provence. Já jsem přes ten minimalismus, mamka přes provence, a na jednotlivých místnostech našeho domova celkem snadno poznáte, čí ruka vládne v daném místě pevněji :) I proto jsem se rozhodla vytvořit koláže celkem dvě, aby měly oba styly své zástupce...


Jak si jistě všimnete, ani v jednom čtecím koutku nesmí chybět knihovna, pohodlné posezení, dobré osvětlení a taky malé království pro našeho frajera! I když... Každý, kdo má kočky, jistě potvrdí, že pelech je to jediné místo v bytě, kam kočka za celý svůj život prakticky nevstoupí. :D Ale člověk stejně většinou neodolá a nějaký jí pořídí. A teď ke zbytku... Já jsem takový ten ležící čtenář, nejlépe se mi prostě čte v posteli, nicméně tenhle návyk má jeden nepříjemný průvodní jev - prospím víc času, než by se mi líbilo. To takhle jdete číst a najednou je z toho dvouhodinový šlofík. ;) Proto se nutím do pobytu v křeslech nebo na pohovce. Na té růžové z druhé koláže by se jistě četlo jako na obláčku. A knihovna, to je pro mě naprosto nepostradatelná součást domova. Já si dost zakládám na bílé a v co nejjednodušším provedení. Úplně ideální by pak bylo, kdyby byla nafukovací, protože v té mojí místo neustále dochází :) 
Pokud máte zrovna přehršel času, určitě na favi.cz mrkněte. Najdete tam spoustu věcí, které nutně potřebujete... Já měla nakonec problém to všechno do koláží nacpat :)
Mějte se moc krásně a dejte mi v komentářích vědět, jestli byste zašli na návštěvu a jestli by se Vám u nás líbilo ;)
K
Ahoj všichni!
Vítám Vás u nové recenze. Dnes to bude takové... zvláštní, mám pro Vás totiž recenzi na velmi kontroverzní knihu, ze které mám sama také rozporuplné pocity. Jedná se o Tampu od Alissy Nutting a hned na začátek Vám prozradím, že ta kniha byla skvělá, úžasná, famózní... jenže měla jedno obrovské ale.
Bux, slevy a moje obsese s odeonkami. Musím říkat něco víc? Tampu pořád můžete pořídit za legračních 50 Kč, tak po ní mrkněte ;)
Šestadvacetiletá Celeste je učitelkou na střední škole, nicméně nedělá t proto, aby vzdělávala budoucí generace. Je totiž pedofilka a ve svých třídách si vybírá objekty svého sexuálního zájmu. Pečlivým výběrem, během kterého zvažuje velké množství parametrů svého budoucího sexuálního „partnera“ zvolí jednoho ze studentů jak ideálního adepta. A její „zábava“ může začít. Jenže tentokrát nejde vše podle plánu. A Celeste se musí vypořádat s mnohými následky svých rozhodnutí.
Nosnou věcí této knihy není příběh samotný, jako spíše jeho zpracování autorkou a především, vykreslení postav. Přesto je ale děj knihy něco, co Vás postrčí k tomu, abyste ve čtení pokračovali i v případě, že Vás autorka, stejně jako mě, poněkud odradí úvodní erotickou sprchou.
Ono je to totiž opravdu velmi napínavé a z nikam směřujícího románu se kniha promění v poměrně dramatický příběh. Druhou polovinu knihy jsem díky strhující gradaci slupla jako malinu, nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, jak to dopadne a kniha mě hodně bavila. Přikládám to také tomu, že v druhé polovině už přeci jen opadl ten prvotní nápor sexuálních popisů a scén.
Mimochodem, v různých komentářích jsem četla, že lidé neunesou trochu explicitních popisů a že strážci mravnosti považují knihu za odpad. No, já se teda nepovažuju za strážce mravnosti, a bylo to na mě opravdu moc. Nejde totiž o to, že v té knize je sex. Ani o to, že by se dal charakterizovat jako nezákonný. Jde prostě o to, že v ní v první řadě být vůbec nemusel, nijak nepřispíval k rozvoji děje, a za druhé (a především) to mohlo být podané trochu jinak. Tady je opravdu vidět ta potřeba čtenáře šokovat a to mě prostě nebaví :)
Samotná Celeste je vykreslená absolutně dokonale. Je zvrhlá, nechutná, sebestředná, bezcitná, vypočítavá. Její myšlenkové pochody plné kalkulací jsou úplně neuvěřitelné. Jde za svým cílem a nezajímá se o to, jaké jsou důsledky pro ostatní. I v těch nejhorších momentech nezapomíná pečovat o své zájmy a o své budoucí cíle. Její chladnokrevnost mi vyrážela dech, a právě proto si vážím toho, jak věrohodně je všechno popsáno, přestože ona sama je tak neuvěřitelně krutá. Je lehké u těchto extrémů sklouznout k tomu, že e postava vykreslená přehnaně a čtenář má problémy uvěřit jejím myšlenkám a motivacím. U Celeste tomu tak není, a za to já autorce musím složit veliký obdiv.
Vzhledem k tomu, že je tato kniha opravdu jen o Celeste a o tom, jak efektivně využívá ostatní k dosažení svých cílů, nejsou další postavy nějak významně propracované. Ale je to dobře – v tomhle případě by to bylo na škodu a já jsem ráda, že se to celé točilo jen kolem Celeste.

Pláču nad tím, že autorka pohřbila tak dokonalé dílo tou snahou šokovat. Jak jsem psala tuším u knih přečtených v únoru, Tampa je naprosto úchvatná kniha, která ovšem doplácí na to, že autorka prostě potřebovala vyvolat senzaci. Což o to, ono se jí to povedlo, ale vůči knize samotné je to neskutečně nespravedlivé. Kdyby se vyvarovala těch nekonečných detailních sexuálních částí textu, byla by Tampa neuvěřitelnou sondou do hlavy narušeného člověka.
Autorka píše úplně famózně, čtenáře provádí příběhem s bravurní lehkostí a nonšalancí. Budou Vás bavit její vznosné obraty i její tvrdá přímočarost, získá si Vás tou neuvěřitelnou hloubkou, do které se noří, aby Vás přednesla ten nejpřiléhavější popis situace, okamžiku, člověka. V tomto směru opravdu smekám.

(...) vypadala jako stoik, který zdárně přežil katastrofu: živly se na něm vyřádily, ale navzdory pravděpodobnosti tu pořád ještě je. (str. 45)

Napíšu sem totéž, co jsem napsala na Goodreads. „Asi takhle: Je to zatraceně dobré, ale bylo by to milionkrát lepší, kdyby základ netvořila poněkud bezduchá obscénnost. Námět a vykreslení hlavní postavy, stejně jako autorčiny jazykové obraty a celkově spisovatelský projev, to jsou všechno ohromné plusy, kvůli kterým bych byla ochotna knihu doporučit dál. Ale celkový dojem zkrátka sráží zbytečně velké množství zbytečně vulgárních erotických scén, které k příběhu samotnému výrazně nepřispívají...“ Mohla bych se pod tohle prvotní shrnutí dojmů podepsat zas a znovu, perfektně to shrnuje všechny aspekty knihy a mé dojmy z nich. A abych to nějak uzavřela: Tuhle knihu rozhodně doporučuji, ale velmi důrazně Vás upozorňuji, že je třeba se – především v první polovině – obrnit vůči zbytečné a bezduché vulgaritě.
Pokud tohle dokážete, věřím tomu, že Vás nakonec Tampa dostane stejně, jako mě.
 
Název knihy (originál): Tampa
Název knihy (česky): Tampa
Autor: Alissa Nutting
Rok vydání (originál): 2013
Rok vydání (česky): 2014
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 224
Tak povídejte, co o tom soudíte Vy? Už jste o Tampě slyšeli, nebo jste ji dokonce četli? A je přemíra sexu něco, co Vás od knihy odradí? Nebo naopak naláká? :D Byli byste ochotni autorce odpustit výtky v případě, že je kniha jinak napsaná úplně bravurně? A nalákala Vás recenze na knihu?
Budu se moc těšit na Vaše komentáře!
Mějte krásný den,
K
Ahoj, moc Vás zdravím u dnešního článku :)
Bude to trochu novinka - letos se mi totiž podařilo navázat spolupráci se zajímavým literárním webem VašeLiteratura.cz, kde najdete spoustu recenzí od autorů s nejrůznějším čtenářským záběrem, soutěže, medailonky spisovatelů - zkrátka každý čtenář a knihomol si tam přijde na své :)
 Dnes byla publikována první recenze, kterou jsem pro VL připravovala, a sice Tam, kde ji našli.
Jak už jsem avizovala tady na blogu, kniha pro mě byla oproti Případu Amelia spíše zklamáním, celkově ale přesto patří do sféry těch lepších knih, které jsem měla příležitost číst. Všechnu chválu i kritiku si můžete přečíst v samotné recenzi:

Recenze - Tam, kde ji našli

Budu ráda, když si článek přečtete a když se ke knize taky vyjádříte. Už jste ji četli? Bavila Vás? Nebo se na ni teprve chystáte? Čím Vás nejvíce láká?
Těším se na Vaše komentáře a rovnou Vás i naladím - další recenzovanou knihou pro VL bude Diamantová holubice, na článku už pracuji, tak snad se ho brzy dočkáte :)
Mějte se moc krásně,
K