Nejnovější

Ahoj, vítejte u nového článku.
Zase mi to trvalo, já vím, ale je to teď prostě nějaké náročné. Už toužebně vzhlížím k létu a ke chvílím klidu a odpočinku. Také se už těšíte? :)
Dnes pro Vás mám pozvání k recenzi, kterou jsem napsala pro server VašeLiteratura.cz, se kterým jsem letos navázala spolupráci. Tentokrát se týká novinky od nakladatelství Jota, Diamantové holubice. Odkaz na ni najdete pod fotkou.

Recenze - Diamantová holubice

Moc mě potěší, když si článek přečtete a když napíšete svůj názor či zkušenost. Četli jste Diamantovou holubici? A co na ni říkáte? Nebo se teprve chystáte číst? Co Vás na knize nejvíce zaujalo?
Budu se moc těšit na Vaše dojmy! Další knihou, kterou jsem pro VL recenzovala, byla Poslední, snad vyjde brzy. Určitě Vám ji budu sdílet zde na blogu.
Mějte se moc hezky a užívejte krásné dny!
Vaše Kristýna
Ahoj, moji milí :)
Dnes pro Vás mám nachystanou novou rubriku, ve které nebudu moc povídat, ale nechám za sebe mluvit obrázky. Já sama mám články s výběrem fotek z bookstagramu moc ráda, tak doufám, že si tuto pravidelnou měsíční dávku knižní inspirace užijete i Vy, ať už mě na instagramu sledujete či nesledujete a fotky znáte či neznáte :) 
Budu navíc moc ráda, pokud mi prozradíte, kde berete inspiraci na focení Vy, kam chodíte na nové nápady a kde se učíte nové věci... ;)
Mějte se moc pěkně!
K
Moc Vás vítám u nového článku. Jak jsem slibovala před víkendem, připravila jsem si pro Vás recenzi novinky od nakladatelství Domino, Jákobových barev.

Dominu tímto moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a za zprostředkování naprosto jedinečného a neopakovatelného čtenářského zážitku.


Psaní tohoto článku jsem se upřímně bála už v momentě, kdy jsem knihu četla, a měla jsem důvod. Tuto recenzi jsem rozepsala hned několikrát, ale pokaždé jsem měla neodbytný pocit, že Vám v ní nedokážu předat to, jak výjimečná a zásadní tato knížka je. Snad se mi to v této finální už konečně povede. Rozhodla jsem se vynechat v ní to mé klasické rozdělení textu do jednotlivých částí, ve kterých hodnotím specifické aspekty každé knihy. Myslím, že omezovat Jákobovy barvy do jednotlivých škatulek by byl ostudný recenzní hřích.
Určitě všichni znáte ten pocit, když Vás nějaká kniha vnitřně absolutně rozloží? Když musíte myslet na události, které v ní byly popsány, ještě pěkných pár dní? Když Vás osudy jejích postav změní po lidské stránce? Když (trošku) změní Váš pohled na svět? Věřím, že znáte. A taky věřím, že jste takových knih nečetli mnoho. Pokud byste chtěli tento počet navýšit, Jákobovy barvy jsou pro Vás tou pravou volbou.

Nejprve stručně shrňme děj. Osmiletý Jákob utíká nacisty okupovaným Rakouskem. Jákob, ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš. Utíká, sám, obklopen pouze přírodou a všemi barvami světa. Obklopen jen tím, co jej jeho rodiče učili a co mu vštěpovali. Utíká, jediné, co mu zbývá, je jeho malá truhlička. Utíká a snaží se přežít. Román pokrývá události více než deseti let a z jednotlivých střípků skládá mozaiku osudu jednoho malého chlapce již od momentů, kdy ještě ani nebyl na světě.
Otevřeně se přiznávám k tomu, že čtení Jákobových barev pro mě v žádném případě nebylo jednoduché. Velmi silný příběh kombinovaný s téměř lyrickým vyprávěním a skutečně pozvolným skládáním jednotlivých životních epizod všech postav mi místy dával zabrat a v určitých momentech jsem si nebyla jistá, zda autorka trochu neodbočuje od toho, co chtěla původně svým čtenářům sdělit. Ano, chvílemi jsem ztrácela ze zřetele ten celkový obrázek, což bylo možná zapříčiněno také tím, že jsem knihu musela číst po malých částech, protože jsem měla dojem, že větší objem čtiva nejsem v tomto případě schopná dostatečně vstřebat.
Jenže pak přišel závěr a já jsem pochopila, že každé slovo, každá drobná epizodka a zdánlivé uhnutí od ústředního příběhu, mělo svůj velmi dobrý důvod. Proto pokud tuto knihu čtete, nebo budete číst, nenechte se odradit tím, že ne vždy uvidíte celou perspektivu. Ochudili byste se o nevšední zážitek.
Popsat pro Vás příběh knihy bez toho, abych Vám vyzradila něco, co by pro Vaše čtení mohlo být zásadní, je vcelku složité. Pro každého budou jednotlivé okamžiky Jákobových barev jinak důležité. Mohu asi prozradit to, že v mozaikovém příběhu se důkladně seznámíte nejen s Jákobovým osudem, ale také s životními příběhy obou jeho rodičů. Přiznávám, že linii věnovaná ranému mládí Jákobovy matky Lor mi místy přišla zbytečně rozvláčná a velmi detailní – pozorný čtenář by zamýšlené sdělení autorky jistě vstřebal i bez takto podrobných popisů. Na druhou stranu, Jákobovy barvy vynikají svojí dokonalou propracovaností historie jednotlivých postav. Autorka si s vykreslením životních cest Jákobových rodičů dala velkou práci, která se naprosto vyplatila.

Další věcí, kterou bych ráda vyzdvihla a pochválila, byla autorčina schopnost vyprávět Jákobovy pasáže skutečně z Jákobova pohledu – v nich totiž najednou svět opravdu vidíte pohledem malého bezelstného dítěte. Žasla jsem, že se něco takového podařilo. V některých chvílích jsem se vůbec nedokázala oprostit od toho vnímání situací optikou malého dítěte a nebyla jsem schopná podívat se na daný moment jako dospělý. Některé zvraty mě proto nejen neuvěřitelně překvapily, ale také hodně zasáhly.
Obecně musím říci, že Lindsay Hawdon umí s emocemi čtenářů pracovat naprosto ohromujícím způsobem. Já nejsem člověk, který u knih brečí – není to tím, že by ve mně knihy nevyvolávaly pořádné emoce, ale prostě to neumím. Takže když mě někdo dokáže rozplakat, musí to už být něco. A Autorka této knihy ze mě na konci měla plačící uzlíček, abych byla upřímná. Rodinu jsem svými dojmy krmila ještě pěkných pár dní a vždycky jsem se dokázala znovu dojmout. Asi je v tento moment třeba poznamenat také to, že Lindsay Hawdon má opravdu unikátní vypravěčský styl a je jednou z těch autorů, jejichž specifický rukopis je pro jejich knihy zcela klíčový. Samozřejmě, že by to celé shořelo na nepovedeném překladu, ale i ten je v tomto případě na jedničku s hvězdičkou. A když jsem se dozvěděla, že pro paní překladatelku byla tato kniha její první? Asi nedokážu dostatečně smeknout!

Znovu se nacházím v bodě, kdy mi připadá, že Vám nepředávám všechno, co bych chtěla. Jákobovy barvy jsou těžké čtení, to Vám říkám rovnou. Ale je to jedna z těch těžkých knih, které za to vynaložené čtenářské úsilí stojí. Její přečtení Vás obohatí. V knize se dočkáte zdrcujících lidských osudů a spousty emocí. Je to příběh o všedních lidských životech odehrávajících se na pozadí velkých dějin a velkých rozhodnutí, která jejich budoucnost změnila navždy. Jákobovy barvy jsou obrazem děsivé doby plné strachu a nejistoty, zároveň však autorka na tomto temném pozadí dokonale vykresluje obrázek plný nejen bolesti a utrpení, ale také hluboké, osudové a bezpodmínečné lásky. Lásky bez hranic, bez národnosti, bez omezení a lásky v mnoha podobách.
Každé slovo, každá věta, každá drobnost v minulosti postav je v této knize promyšlená. Nic v ní není navíc, nic v ní nechybí. Mozaika jednotlivých okamžiků se v závěru dokonale spojí a vytvoří perfektně ucelené dílo, ve kterém by byl hřích změnit snad jedinou čárku. A ten konec? Dámy a pánové, nečekala jsem jej a dostal mě absolutně. Pro tuto knihy byl bezpochyby naprosto dokonalý.
Ano, Jákobovy barvy ode mě dostávají plných pět hvězdiček a mám k tomu spoustu důvodů. Od velmi silného námětu přes neuvěřitelný smysl pro detail, od lyrického nádechu celého textu po nesmiřitelnou tvrdost příběhu jako celku, od zasazení děje do hrůzné doby přes neskutečně silné svědectví bezbřehé lásky ve všech jejích podobách... Ta kniha je dokonalá. Dokonalá. Přečtěte si ji.

Knihu si můžete koupit zde (udělejte to ;)).

 
Název knihy (originál): Jakob's Colours
Název knihy (česky): Jákobovy barvy
Autor: Lindsay Hawdon
Rok vydání (originál): 2015
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 376
A teď jako vždy prosím, povídejte Vy. Zaujala Vás kniha? Jsou Jákobovy barvy něčím, co si nechcete nechat ujít? Rádi vyměníte "pohodlné" a jednoduché čtení za silný příběh? A jaká kniha byla takto zdrcující a zlomová pro Vás?
Moc se těším na vaše komentáře,
mějte se moc pěkně,
K
Ahoj, přátelé, a vítejte u nového článku, ve kterém se podíváme na knihy, které mi dělaly společnost v uplynulém měsíci.
V dubnu už se bohužel projevily blížící se povinnosti a na čtení nebylo tolik času, jak bych si přála a představovala. Stihla jsem nakonec přečíst jen šest knih, což je v roce 2017 zatím nejslabší výkon a já věřím (doufám!), že ho v nadcházejících měsících i přes starosti a povinnosti napravím.
Duben začal čtecí krizí, prvních pár dní jsem nečetla vůbec nic a ztratila jsem tak nějaký čas. Nakonec jsem se pustila do Nočního lovu od Roberta Bryndzy, který jsem dostala k recenzi od nakladatelství Cosmopolis (moc děkuji! :)). Druhý díl se mi moc líbil a už se třesu na další.
Na thrillerové vlně jsem pokračovala, další dočtenou knížkou byla novinka Manželé odvedle. Co Vám budu povídat, zase to bylo velké haló a pak nic moc. Kniha není špatná, rozhodně doporučuji k přečtení, ale nečekejte, že Vás to úplně uzemní. Je to napsané moc pěkně, velmi čtivě, děj má spád, ale samotný námět prostě není natolik originální, aby Vás naprosto ohromil. Škoda, doufala jsem, že mě tahle kniha prostě dostane. Recenze bude brzy.

Asi jsem těch nerváků neměla dost, protože i třetí kniha spadá do thrillerového žánru. Nová kniha od Paula Finche, která vyšla u nakladatelství Domino, je úplně senzační a strašně mě bavila. Velmi temný, mrazivý a děsivý příběh, perfektní práce s napětím a cit pro akční scény - to vše najdete v Znesvětiteli.


Druhá polovina přečtené hromádky se už od mého nejoblíbenějšího žánru přeci jen odklonila. Přelouskala jsem neuvěřitelně silný Deník Helgy Weissové - ženy, která přežila holocaust. Připravím určitě článek, takže se tu teď rozepisovat nebudu, ale je Vám asi jasné, že knihu jednoznačně doporučuji.
Pokračovala jsem dočtením druhého dílu Harryho Pottera v angličtině, který mi ležel na poličce rozečtený už od konce ledna. Dělal mi společnost, když jsem byla nemocná, a musím říci, že asi neexistuje lepší lék, než tento kouzelný svět.
A konečně, měsíc jsem uzavřela neuvěřitelně silnou knihou, Jákobovými barvami. Recenze bude brzy, prozatím Vám řeknu jen to, že jde o čtení velice těžké, ale také velmi krásné. Kniha mě opravdu hodně dostala. Doporučuji všem, kdo se nezaleknou náročnější literatury.
A to je za duben vše :)
Duben 2017
Počet přečtených knih: 6

1. Noční lov
- recenze -
| Robert Bryndza | 432 stran | 4. 4. 2017 - 7. 4. 2017 |
2. Manželé odvedle
| Shari Lapena | 272 stran | 10. 4. 2017 - 12. 4. 2017 |
3. Znesvětitel
- recenze -
| Paul Finch | 448 stran | 13. 4. 2017 - 19. 4. 2017 |
4. Deník 1938 - 1945
| Helga Weiss | 204 stran | 20. 4. 2017 - 23. 4. 2017 |
5. Harry Potter and the Chamber of Secrets
| J. K. Rowling | 360 stran | 31. 1. 2017 - 25. 4. 2017 |
6. Jákobovy barvy
| Lindsay Hawdon | 376 stran | 7. 4. 2017 - 30. 4. 2017 |

Počet přečtených stran: 2 092
Průměrný počet stran za den: cca 70 (sáfra²)
Jak vidíte, po stránce přečtených knížek mi duben nevyšel ani zdaleka tak hezky, jak bych si přála. Vzhůru tedy do květnového čtení, ať ty resty napravíme :)
Povězte mi, jak jste s dubnovým čtením spokojeni Vy? Stihli jste vše, co jste chtěli? A která kniha Vám v uplynulém měsíci opravdu dostala?
Budu se moc těšit na Vaše komentáře :)
Mějte se skvěle!
💋
Kristýna
Všechny Vás moc zdravím u nového článku, tentokrát přírůstkového :)
Co se nákupů týče, musím s radostí konstatovat, že se mi podařilo se celkem krotit. Dost tomu pomohla absence návštěv antikvariátů a Levných knih, což ale doufám s Haničkou teď v květnu pěkně porušíme ❤
I tak si ke mně v dubnu našlo cestu celkem jedenáct nových kousků, za což vděčím pořádné hromádce recenzních výtisků. Pojďme se na ty krasavice podívat detailněji.
Prvním dubnovým přírůstkem byl recenzní výtisk od nakladatelství Cosmopolis. Šlo o druhý díl série s Erikou Fosterovou, o Noční lov od Roberta Bryndzy. Po přečtení Dívky v ledu jsem se na druhý díl strašně klepala a rozhodně mě nezklamal. Přestože Dívku hodnotím o něco výše (kvůli odhalení vraha až na samém konci, mám to raději), Noční lov byl skvělý a všem kolem ho jen a jen doporučuji.

Další přírůstky tvořil nákup na Knižním klubu, kde mi končila sleva a byla by škoda ji nevyužít. Objednala jsem si Deník 1938 - 1945 od Helgy Weissové a žhavou novinku Manželé odvedle. Obě knihy mám již přečtené a recenze rozepsané. Deník Vám samozřejmě vřele doporučuji, takovéto tituly by měly být v seznamu povinné literatury! Manželé odvedle se mi docela líbili, bylo to prima čtení, ale na zadek jsem si z knihy nesedla. Zase velký humbuk a pak nic převratného, bohužel.
Přírůstková nálož pokračovala recenzní nadílkou od Domina, u kterého v dubnu vycházely hned tři tituly, které mě nesmírně lákaly: Jákobovy barvy, Znesvětitel a Co jsme si neřekli.

Jákobovy barvy jsem dočetla před pár dny a pořád se ke knížce v myšlenkách vracím. Neskutečný příběh... Kniha pro mě byla hodně těžká, k tomu se přiznám. Ale tak krásná... Veliké doporučení, ale připravte se na náročné čtení jak jazykově, tak tematicky. Recenze bude brzy!
Znesvětitele mám již jedním dechem přečteného a jsem nadšená. Po Stalkerech, kteří pro mě byli trošinku zklamáním, se autor opravdu předvedl a Znesvětitel je prostě pecka.
Poslední knihu, Co jsme si neřekli, mám čerstvě rozečtenou a asi Vás nepřekvapí, že i tenhle titul mě dost baví :) U všech knih z Domina musím ještě vyzdvihnout nádherné zpracování obálek, krásná práce, člověk se s těmi knihami úplně pošušňá.
Další kousek jsem si pořídila sama za odměnu za jeden dost náročný den. Hanu od Aleny Mornštajnové teď vidím všude a navíc na ní slýchám jen samou chválu, takže jsem podlehla. Už jsem se do ní chtěla pustit, ale mám tu knihy, které je potřeba přečíst co nejdříve... Tak snad brzy, strašně se těším.
Dubnové knižní radosti pak naprosto korunovala Bára z mnou opěvovaného nakladatelství Cosmopolis, které jsem se zeptala, zda bych si mohla k recenzi vybrat nějakou starší knížku s tematikou druhé světové války, a její reakcí bylo, že mi všechny, které jsem zmínila jako nápady, poslala najednou. Přibyly mi tak Děti, které přežily Mengeleho a kompletní Buchenwaldská trilogie. Po všech těchto knížkách jsem už dlouho toužila a můžu Vám říct, že jsem ten balíček téměř obrečela. Bára mi udělala neskutečnou radost... 💖
Tak, a tímhle krásným závěrem se dubnové přírůstky uzavřely :)
Dubnový souhrn je tedy následující:
Počet nových knih: 11
Počet koupených knih: 3
Počet recenzních výtisků: 8
Počet knih jako dárky: 0
Počet vyhraných knih: 0
1. Noční lov (Robert Bryndza)
2. Deník 1938 - 1945 (Helga Weissová)
3. Manželé odvedle (Shari Lapena)
4. Jákobovy barvy (Lindsay Hawdon)
5. Znesvětitel (Paul Finch)
6. Co jsme si neřekli (Rory Dunlop)
7. Hana (Alena Mornštajnová)
8. Děti, které přežily Mengeleho (Eva Mozesová Korová, Lisa Rojanyová Buccieriová)
9. Buchenwaldské bestie (Flint Whitlock)
10. Přežil jsem Buchenwald (Louis Gros, Flint Whitlock)
11. Buchenwald - Peklo na kopečku (Flint Whitlock)

Jaké nové knížky si našly v dubnu cestu k Vám? Pořídili jste si nějaký titul, po kterém jste dlouho toužili? A na jakém čísle jste skončili - jste spokojeni?
Budu moc ráda, pokud mi napíšete do komentářů :)
Mějte se moc krásně!
💋
Kristýna
Ahoj moji milí, tak Vás zvu k nové soutěži :)
V květnu pro Vás mám nachystanou stylově slaďárnu - budeme totiž soutěžit o romantický titul Láska jako z filmu

Co je pro výhru potřeba udělat?

💕 1. Mít doručovací adresu v ČR.
💕 2. Napsat mi do komentářů přezdívku, pod kterou můj blog sledujete (v pravém panelu kolonka GFC Čtenáři).
💕 3. Sdílet soutěž na některé sociální síti a do komentářů napsat, kde jste tak učinili.
💕 4. Napsat do komentářů e-mail, na kterém Vás budu moci v případě výhry kontaktovat.
💕 Jako vždy tu mám ještě dva bonusové vstupy: Pokud můj blog sledujete na Facebooku nebo na Instagramu, napište mi do komentářů, pod jakým jménem. Za každou z těchto sítí můžete získat jeden vstup navíc. Tento bod ale není povinný :)

A to je vše. Pak už si musíte jenom držet palce :) Soutěž poběží ode dneška do 31. května 2017 do 23:59. V prvních červnových dnech vyhlásím vítěze.

A teď k tomu, co některé zajímá asi nejvíce - vyhlášení dubnového soutěžení. V dubnu jste tu měli možnost vyhrát knihu Obchodník se smrtí, účast nebyla nikterak závratná, takže šance vyhrát byla celkem vysoká. Štěstí se tentokrát usmálo na Marcelku 💝, které už píšu e-mail a kniha k ní za chviličku vyrazí.

Hodně štěstí Vám všem a užívejte si nádherný květen!
💋
Kristýna
Vítejte u nového článku!
Se začátkem nového měsíce mám pro Vás samozřejmě připravený výběr knih, které v příštích týdnech vycházejí a které mě zaujaly. Mohu s potěšením konstatovat, že květen je pro mě poměrně chudý a že jsem musela docela dost hrabat, abych něco objevila. Nakonec jsem ale našla čtyři zajímavé kousky, které si dost možná nenechám ujít.

Má ji rád, nemá ji rád (Sharon J. Bolton)

V květnu vychází u mého drahého Domina nová kniha Sharon J. Bolton. Přijde mi, že již ten prostý fakt, že vychází u Domina, je zárukou kvality. Od autorky jsem zatím žádnou knihu nečetla, ale slýchám na ni výborné ohlasy a anotace této knížky vypadá velmi zajímavě.

I sérioví vrazi mají své fankluby. Doktor Hamish Wolfe je sériový vrah, odsouzený na doživotí za únos a vraždu tří dívek. Zároveň je však velmi pohledný, charismatický a nesmírně přesvědčivý. Dostatečně přesvědčivý na to, aby jeho obdivovatelky uvěřily jeho tvrzení o nevině. A dostatečně pohledný a charismatický na to, aby v něm pisatelky dopisů viděly muže svých snů. Maggie Roseová je jiná: tvrdá, extravagantní a nesmírně úspěšná advokátka. Ujímá se pouze takových případů, které může vyhrát. Nikdo neví, podle jakého klíče si vybírá, snad se řídí neomylným instinktem. A právě o její pomoc Hamish nyní usiluje. Chce, aby změnila jeho osud. Maggie váhá, ale pak se rozhodne případ převzít. Je přesvědčená, že šarmu svého nového klienta dokáže odolat. Anebo se poprvé ve své kariéře fatálně mýlí?
Ví o tobě (Sarah Pinborough)
Kniha Ví o tobě mě zaujala hned z několika důvodů. Tím prvním je pro mě až taková magnetická obálka, od které se nemohu skoro odtrhnout. Tím druhým anotace a tím třetím skutečnost, že jsem nedávno někde viděla něčí dojmy z knihy a ty byly skvělé. Vypadá to na takový ten wow příběh, který mi v poslední době dost schází (a nejsem jediná, jak zjišťuji, když si s Vámi povídám). Tak že by tahle kniha byla konečně tou neuvěřitelnou peckou, na kterou čekáme?

Louise opustil manžel kvůli jiné, a tak se jediným mužem v jejím životě stal její syn. Proto Louise pracuje na poloviční úvazek, aby je uživila a zároveň mohli být spolu. Všechno se však změní, když se objeví David, mladý, úspěšný a natolik okouzlující, že Louise nemůže uvěřit, že by o ni muž jako on nejenže mohl zavadit pohledem, ale že ho dokonce snad i přitahuje. To se ovšem dost zkomplikuje v okamžiku, kdy potká jeho ženu Adele, překrásnou, elegantní a roztomilou bytost, z níž se rychle stane Louisina nová přítelkyně. Oba aktéři dokonalého páru Louise naprosto uchvátí a každý z nich ji po svém vtahuje do spletité sítě jejich manželství, v němž má Louise zatím netušenou zásadní roli. A najednou, ve chvíli, kdy je oba trochu víc poznává, zahlédne trhliny. Je David opravdu tím mužem, za něhož ho měla? A je Adele opravdu tak křehká a zranitelná, jak působí? Jaká strašlivá tajemství oba skrývají a jak daleko zajdou, aby je uchránili?
Ten mizernej Bucky Dent! (David Duchovny)
Tušila jsem to, už když jsem zaklapla Krávu nebeskou. David Duchovny mě svým knižním debutem sice moc nepřesvědčil, ale přesto si jeho novou knihu pořídím a přečtu. Vypadá to na další oddechovku, místy legračně přihlouplou a místy snad i trochu inteligentní. Doufám, že mě nezklame, a budu věřit, že se ze své prvotiny třeba poučí a ten zábavný, inteligentní a svěží tón, který má zpočátku, si udrží v průběhu celé knihy.
Píše se rok 1978. Ted je salónní komunista, spisovatel a také prodavač arašídů na stadiónu New York Yankees. Tedy spisovatel… rád by se jím stál, ale pořád nenachází své téma, protože v životě skoro nic nezažil. Když se dozví, že je jeho otec nevyléčitelně nemocný, svět se mu rázem obrátí vzhůru nohama. Nejenže se po letech s otcem zase sbližuje, Ted se navíc nastěhuje zpátky do rodného domu a začne vymýšlet, jak otce udržet v co nejlepší náladě – a protože ten je vášnivým fanouškem baseballu, je jasné, kudy povede cesta. Jenomže jak to zaonačit, když otcovi milovaní Boston Red Sox prohrávají jeden zápas za druhým a v lize jsou suverénně nejhorším týmem? Po dětské knize Kráva nebeská (Knižní klub 2016) se oblíbený americký herec, známý především z kultovních Akt X, představuje i jako autor humoristické literatury pro dospělé.
Něco si vymysli (Chuck Palahniuk)
Palahniuk je jeden z autorů, ke kterým mám takový prazvláštní vztah. Na jednu stranu mě strašně baví, na druhou mám ale občas opravdu problém se jeho knihami prokousat. Sbírka povídek zní jako prima kompromis, jak si užít autorův smysl pro bizarnost a zároveň jak se nenutit do louskání celé knihy, které umí být v jeho případě někdy pěkně nevstřebatelné. 
Kontroverzní americký spisovatel přichází s dlouho očekávanou – a vůbec svou první – sbírkou povídek, které nejde odečíst. Třiadvacet textů vlastně představuje jakousi esenci Chucka Palahniuka. V povídkách je ve své nejlepší formě: ostrý a sžíravý, nekompromisní. Přináší bizarní témata a libuje si v nich.
Jaká květnová novinka zaujala nejvíce Vás? Který titul si nechcete za žádnou cenu nechat ujít? A zaujalo Vás něco z mého výběru, nebo se naopak vůbec neshodneme?
Budu se moc těšit na Vaše komentáře,
mějte se skvěle,
K
Veškeré obrázky a anotace v tomto článku jsou převzaté z webových stránek www.neoluxor.cz a z Databáze knih.
Zdravím všechny čtenáře, členy klubu My čteme, ale i náhodné kolemjdoucí, kteří by se k nám třeba chtěli připojit ;)
Máme tu nový měsíc a s ním i nové společné čtení. Na květen jsme si odhlasovali Smrt krásných srnců od Oty Pavla. Aby se nám klub trochu rozhýbal, pojďme využít toho, že se jedná vlastně o soubor povídek a pojďme si čtení trochu rozdělit.
Nejdražší ve střední Evropě přečteme do 7. 5. 2017 
Ve službách Švédska přečteme do 11. 5. 2017
Smrt krásných srnců přečteme do 15. 5. 2017
Kapři pro wehrmacht přečteme do 19. 5. 2017
Jak jsme se střetli s Vlky přečteme do 23. 5. 2017
Otázka hmyzu vyřešena přečteme do 27. 5. 2017
Králíci s moudrýma očima přečteme do 31. 5. 2017

Pokud budete psát články nebo se vyjadřovat na Goodreads, zkuste se zamyslet třeba nad těmito otázkami:
✩ Která povídka se Vám nejvíce líbila a proč?
✩ Která postava Vám přilnula k srdci? 
✩ Viděli jste filmové zpracování? 
✩ Pokud ano, co Vás oslovuje více - kniha, nebo film?
✩ Je Smrt krásných srnců Vaší první knihou od Oty Pavla?
✩ Pokud ne, jaký další titul od tohoto autora byste doporučili ostatním?

A teď k příštímu měsíci. V rámci debaty nad tím, jak to celé co nejvíce zpříjemnit jsme došli k tomu, že se vrátíme k systému vybírání z pěti knih. Na červnové čtení proto můžete hlasovat (zde) z následujících titulů: 
1. Dáma s kaméliemi (Alexander Dumas ml.)
2. Podobizna (Nikolaj Vasiljevič Gogol)
3. Hlídač č. 47 (Josef Kopta)
4. Sen noci svatojánské (William Shakespeare)
5. Příliš hlučná samota (Bohumil Hrabal)

Tak vybírejte, čtete a diskutujte! Moc se na tenhle měsíc těším a doufám, že Vy také. Mějte se skvěle :)
K

My čteme je čtenářský klub, v rámci kterého napravujeme resty ze školních lavic - čteme klasická díla. Každý měsíc hlasováním určíme knihu, kterou čteme v měsíci následujícím, diskutujeme o ní (na Goodreads či na Facebooku) a píšeme o ní články. Pravidel moc nemáme, ale v rámci férovosti by bylo prima, kdyby vždy četli a diskutovali alespoň ti, jejichž favorit vyhrál (nebudeme nikoho nutit do četby něčeho, co si neodhlasoval a co třeba číst vůbec nechce). Zároveň je ale poměrně nežádoucí, aby četli jenom ti, kdo hlasovali pro nějaký jiný titul, ale jsou to poctivky, a tak čtou jakéhokoliv vítěze. Připojte se k nám na Goodreads nebo na Facebooku a čtěte s námi, každý je vítán s otevřenou náručí (a knihou). A na sociálních sítích nezapomeňte na náš hashtag #mycteme ;)
Ahoj, moji nejmilejší!
Omlouvám se Vám za nečekaně dlouhou pauzu mezi články, ale kromě všech školních a pracovních povinností mě skolila nemoc, v rámci které jsem zvládala leda tak ležet v posteli a fňukat, jak je nespravedlivý bejt zdravá celou zimu a padnout na konci dubna :) Teď už se snažím trochu fungovat, byť jsem ještě úplně gumová. A proto Vám také přináším nový příspěvek. Dnes je to recenze Znesvětitele, čerstvé novinky od mého milovaného nakladatelství Domino.

Dominu tímto moc a moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku a za zprostředkování perfektního čtenářského zážitku!

S Paulem Finchem jsem koketovala už loni na podzim, kdy u Domina vyšel první díl série s Markem Heckenburgem, Stalkeři. Jejich recenzi si můžete přečíst zde a jistě Vám v ní neunikne mírné zklamání. Od knihy jsem tenkrát očekávala mrazivou a svíravou atmosféru, místo které přišel docela divoký akčňák. U Znesvětitele jsem proto svá očekávání trochu krotila a připravila jsem se na bláznivou jízdu plnou honiček, rvaček a napětí. Jenže kniha mě neuvěřitelně zaskočila a překvapila, a to v tom nejlepším slova smyslu. Finch v druhém dílu série servíruje špičkovou thrillerovou záležitost.
Jak láká nakladatelství Domino: "Všelijaké svátky se dají slavit všelijak." Někdo si doma v komíně zazdí Santu nebo na Valentýna vytáhne luk a šíp... Mark Heckenburg a celý tým vyšetřovatelů vražd stojí před opravdu zrůdným případem. Motivem jsou známé svátky, způsob provedení vraždy je proto vždy jiný, stejně jako jednotlivé oběti. Příležitostí je v kalendáři nepřeberné množství a vodítka prakticky žádná. Mají policisté vůbec šanci vraha dopadnout?
 
Ano, prosím, přesně tohle chci číst celý život. Příběh, který se rozjíždí hned na prvních stránkách knihy, který neztrácí na tempu, který Vás vtáhne a ohromí a Vy jste najednou na jeho konci a chcete jediné: ještě pár stránek.
Pokud vezmeme příběh jako celek, bavil mě opravdu hodně a jeho zpracování mě zaujalo. Po dlouhé době pro mě Znesvětitel představoval něco svěžího, vývoj věcí jsem nedokázala dopředu odhadnout a vyústění pro mě tedy bylo překvapením. Rozuzlení autor neodhaluje na úplném konci (rozumějte na posledních deseti stranách), ale trochu s předstihem, aby měl prostor pro velké finále. Není to vůbec na škodu, ba naopak - poskytuje to skvělý prostor pro dokreslení pachatelova charakteru.
Budeme-li se bavit o způsobu, jakým Finch příběh vystavěl, bylo to pro mě něco geniálního a sedlo mi to přímo báječně. Jednak zde najdete množství scén, které jsou mrazivé, naprosto děsivé a opravdu ve Vás vyvolají nepříjemnou úzkost. (Popis scény na parkovišti? Nemám slov. Až si to přečtete, pochopíte.) Takovéhle momenty bych si přála mít v každém thrilleru. Nestačí mi prostoduché "Měla neodbytný dojem, že ji někdo sleduje." Chci tam být taky, chci se bát, potřebuju, aby se mi i při "pouhém" čtení rozbušilo srdce. Finchovi se povedlo rozhodit mě takovýmto způsobem hned několikrát. Zní to možná trochu zvláštně, ale jsem z toho prostě a jednoduše unesená.
Autor se samozřejmě nevyvaroval ani nějakých akčních scén, pro Stalkery tak typických. V této knize jsou však v dramaticky menším množství a příběhu to jednoznačně prospívá. Do děje jsou zasazeny v adekvátním množství a velmi vhodným způsobem. Děj rozvíjejí, přispívají k jeho unikátní dynamice a ke gradaci příběhu. Proto jsem je tentokrát jen a pouze uvítala.
Postavy jsem u Stalkerů příliš nevyzdvihovala. Mark na mě působil jako typický alfa muž, který se umí dobře poprat, ale s tím přemýšlením už to tak slavné není. Nikdo jiný pak už mnoho prostoru nedostal. U Znesvětitele je vše úplně jinak.
Mark se zde projevuje jako poměrně kultivovaný mladý muž se smyslem pro detail. Rozený policajt, který věnuje pozornost detailům a jen máloco si nechá proklouznout mezi prsty. Je stále trochu zbrklý a unáhlený, ale již mnohem sympatičtějším způsobem, takovým tím správňáckým. Prakticky za všechna jeho rozhodnutí bych se byla schopná postavit, což je samozřejmě velmi příjemné a celkový dojem z knihy je lepší, protože je to uvěřitelnější.
Bavila mě také autorova práce s ostatními členy vyšetřovacího týmu, kteří díky majestátnosti případu dostali v této knize mnohem větší prostor (snad tomu tak bylo i díky tomu, že Mark nejednal drtivou část děje výhradně na vlastní pěst). Čtenáři jednotlivé postavy poznávají mnohem lépe než v prvním díle a věřím, že nejedna z nich jim přilne k srdci.
Perfektním prvkem byla také nová postava tiskové mluvčí, jejíž vývoj zvládl Finch zpracovat opravdu bravurně a nebyla jen tak do počtu.
Celkově musím práci s postavami v tomto dílu série hodnotit na jedničku. Je zde - podle mě - vidět skvělý posun a moc se těším, co si autor připravil do dalších dílů.

Jak je asi jasné již ze zhodnocení příběhu, tentokrát mě Finch svým vypravěčstvím vážně potěšil. Kniha se čte jedna radost a je z ní cítit autorovo nakažlivé nadšení pro věc. Navíc mi přijde, že se spisovatelsky oproti prvnímu dílu dost značně posunul, celé je to takové promyšlenější, propracovanější, ucelenější, méně prvoplánové.
Kromě autorova neuvěřitelného smyslu pro popis dramatických akčních scén, který jsem chválila už v případě Stalkerů, mě v této knize bavila také jeho schopnost vyčarovat na stránkách knihy přízračnou atmosféru plnou strachu a úzkosti. V některých fázích jsem byla schopná leknout se i našeho kocoura :)
Vyzdvihla bych také gradaci příběhu. Nemohlo být jednoduché se s tím poprat, protože drama provází děj už od první stránky. Přesto však autor jednotlivé události podává v pravý čas a tím pravým způsobem.
Nicméně, Finch to asi neumí bez závěrečných klišé - a neubránil se jim ani v případě Znesvětitele. Překvapuje mě to o to více, že autor je původním povoláním právě policista. Na druhé straně rozumím tomu, že je možné, že právě proto, že býval policistou, chce své smyšlené případy uzavřít jinak - okázaleji, epičtěji, více vypravěčsky. Nedělá mi problém mu to odpustit, protože jeho závěry Vám dojem z knihy rozhodně nezkazí. Připravte se však na jistou dávku teatrálnosti :)

Tento bezvadný thriller ode mě dostává jasných pět hvězdiček a je pro mě hmatatelným důkazem toho, že Domino prostě umí. V případě tohoto nakladatelství snad není možné narazit na špatnou knihu a já se mohu jen rozplývat nad představou, co pro své čtenáře chystá dále.
Jestli jsem byla po Stalkerech "jen" zvědavá, co bude dál, po Znesvětiteli už jsem vysloveně natěšená. Nemohu se dočkat dalších dílů série a dělá mi velkou radost, když na Goodreads vidím, že v originále jich vyšlo už šest. Věřím, že i v českém prostředí si Finch najde mnoho fanoušků a že se tedy můžeme těšit na další a další překlady ;)

Knihu si můžete koupit zde.

A ještě bych se tu ráda chvilku rozplývala nad obálkou, která je neuvěřitelně povedená a ten hřbet je vyveden v báječné barevné kombinaci. V knihovně to bude Znesvětiteli moc slušet!
 
Název knihy (originál): The Sacrifice
Název knihy (česky): Znesvětitel
2. díl v sérii Mark Heckenburg
Autor: Paul Finch
Rok vydání (originál): 2013
Rok vydání (česky): 2017
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 448
Tentokrát opravdu moc doufám, že jsem Vás recenzí nalákala k přečtení, stojí to za to :) Co na knihu tedy říkáte, jaký máte dojem? A chystáte se na čtení, nebo zatím odoláte? A jaký thriller Vás v poslední době příjemně překvapil?
Budu se moc těšit na Vaše komentáře,
mějte se krásně!
K