RECENZE | Ďábelské hry (Angela Marsons)

| 9:01 12 comments
Ahoj, moji milí!
Včera jsem Vám slíbila recenzi, tak ji tu máte :) Dnes se podíváme na relativní novinku – na konci loňského roku se v knihkupectvích objevilo pokračování série s detektiv inspektorkou Kim Stoneovou, které jsem prostě musela mít. Jaké tedy Ďábelské hry nakonec byly?
Je to zajímavé, když jsem loni v létě četla Němý křik, měla jsem ke knize i přesto, že se mi líbila, značné množství výtek. I tak jsem se ale strašně těšila na pokračování této série. To přišlo a najdete v něm ty samé otravnosti, které mi vadily i na prvním díle. A představte si to, já si Ďábelské hry i přesto užila a na třetí díl se zase těším. Je v tom nějaká alchymie!
Recenzi na první díl série, Němý křik, najdete tady. (Stojí za přečtení.)
Detektiv inspektorka Kim Stoneová úspěšně dokončuje zátah na muže, který zneužívá malé děti. Při procházení důkazů ale policie naráží na nová znepokojivá fakta... Zároveň se Kim přimíchá do řešení případu vraždy, jejíž motiv však nebyl zdaleka tak průhledný, jak se na první pohled zdá. Byť jí nadřízení přikazují, aby vyšetřování nenarušovala, inspektorka nemůže odolat a začne pátrat na vlastní pěst. Ani netuší, jak silný protivník stojí proti ní a jak moc se těší, až si s ní pohraje. Jak stojí v anotaci, tentokrát je to osobní.
Stejně jako u Němého křiku se i v Ďábelských hrách nesetkáváme jen s jednou dějovou linkou, ošperkovanou tu a tam nějakou epizodkou, ale s dvěma rádoby plnohodnotnými dějovými linkami. Což je upřímně další věc, která je pro mě obestřena tajemstvím a naprostým nepochopením... proč proboha?
Nepřijde mi to ani originální, ani nápadité, a co je nejhorší, ono to ani není dobře zpracované. Zkrátka absolutně nedokážu pochopit užití dvou naprosto odlišných dějových linek, které se neprotnou a nemají mezi sebou ani žádné symbolické spojení. Jasně, rozumím tomu, že v běžném životě to právě takhle je – policie zkrátka pracuje na více případech, které spolu absolutně nesouvisí, ale já si Ďábelské hry nekupovala jako faktografickou literaturu, ale jako beletrii.
Když od sebe tyhle dvě linky oddělíte, máte dva senzační náměty plné napětí a originálních zápletek a zvratů. Jak dějová linka sledující doktorku Alex Thorneovou, tak druhá linka věnující se zneužívání dětí je zajímavá. Bohužel, ta s doktorkou Thorneovou mi přijde v závěru poutavější. U zneužívání dětí mi přišlo rozuzlení jako takový ten konec pro konec – vůbec jsem si nebyla jistá, že to k tomuhle směřovalo, spíše to působilo dojmem, že to autorka prostě potřebovala nějak ukončit.
Zvlášť působivé pak je, že jsem tohle (problém s ukončením příběhu) řešila už v recenzi na Němý křik, takže to vypadá, že je cosi shnilého ve státě dánském.
Ach, ach, ach. Řeknu Vám to ve stručnosti – nikoho otravnějšího než detektiv inspektorku Kim Stoneovou jsem při čtení dlouho nepotkala. Chápu, že lidi už třeba nebaví ti rozervaní severští detektivové, co potají upíjejí z placatky, kouří jednu cigaretu za druhou a trousí sarkastické poznámky. Ale zlatí severští detektivové před kopírák.
Kim Stoneová je to nejnepříjemnější stvoření, jaké si dovedete představit. Nejhorší na tom všem je, že ona otravná být má – že ta postava tak má být vykreslená. Jenže ona není otravná pro to, kým je, ale protože je špatně napsaná.  Má sice promyšlenou minulost i současné charakteristiky, ale je to podané naprosto zoufalým způsobem. Rostla jsem z ní celou dobu. Veškeré její vlastnosti a věci pro ní typické jsou servírovány tak násilně, až to není pěkné. Některé pasáže na člověka fakt křičí: „Čtenáři, všimni si, jak je Kim sarkastická. To má kvůli své temné minulosti, víš? Nevšiml sis? Tady máš tedy další nápovědu. A ještě radši další.“ Pardon, promiňte mi to výrazivo, ale čtenář většinou není úplný debil, a pravděpodobně to pochopí i bez dvaceti upomínek.
Uf. To bychom měli.
Jedinou další opravdu propracovanou postavou je doktorka Alex Thorneová. Byť se o ní klíčové informace dozvíte na začátku knihy, nechci se tady moc rozepisovat. Alex je vykreslená skvěle a je poměrně silným prvkem celého příběhu. I k ní bych ale měla jisté připomínky, přijde mi místy trochu "přepsaná" - ve smyslu "přehraná". Je to zkrátka celé trochu moc teatrální.

Pokud dokážete děsnou Kim překousnout, což bych Vám osobně doporučila, je to dobré čtení. Nicméně i přes slovíčko „dobré“ k tomu mám další připomínky. Je to zvláštní, ale stejně jako v případě Němého křiku, mám k Ďábelským hrám spoustu výtek, ale kolem dokola se mi to opravdu líbilo a klidně to doporučím dál.
Co mi vadilo tentokrát? Především neustále užívání jmen. Byly chvíle, kdy fakt každá věta začínala jménem Kim (si sedla, si lehla, se zvedla – znáte to) a největším punkem bylo, když do toho vstoupila Alex a věty tedy mohly začít začínat i jiným jménem. Sakra práce, to je tak složité věnovat pozornost tomu, aby se z detektivky nestala čítanka pro první třídu?
Jenže i přes podobné nepěknosti to bylo zase strašně čtivé. Nevím, jak to autorka dělá, ale její styl je mi z nějakého důvodu nesmírně blízký a který mě baví. Čte se to lehce, příjemně, nemá to žádná hluchá místa. Požadavky na dobrou detektivku tedy kniha splňuje báječně.
Kim se usmála. Kim se zasmála. (A já se střelim 😂.)
Kolik výskytů dvou jmen se dá vměstnat na pár řádků? (Upozorňuju, není to přímá řeč, kde by jedna druhou oslovovala, ne ne.)

A po všech těchto připomínkách jsem dala knize celkem čtyři hvězdičky. Já vím, zdá se to divné, jenže tohle prostě je dobrá detektivka. Nevíte, jak přesně to skončí, je to velice čtivé a napínavé, autorka vypráví poutavě a nemá v ději hluchá místa. To jsou všechno věci, které já osobně od detektivky očekávám a mnohdy právě tohle nedostávám. Stojí za to si Ďábelské hry přečíst, ale je třeba se trochu povznést nad určité – nyní už charakteristické – nedostatky, které autorka ve svých knihách má. Když tohle zvládnete, dostanete velmi pěkný čtenářský zážitek ;)
 
Název knihy (originál): Evil Games
Název knihy (česky): Ďábelské hry
2. díl v sérii
Autor: Angela Marsons
Rok vydání (originál): 2015
Rok vydání (česky): 2016
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 360
Co si o tomhle všem myslíte Vy? Jsou zmíněná negativa knihy něco, nad čím jste schopni přivřít oči, nebo ne? A láká Vás tvorba Angely Marsons? Popřípadě, kdo jste ji už zkusil, jak Vás baví? Budu se moc a moc těšit na Vaše názory v komentářích, určitě se ozvěte :)
To je ode mě pro dnešek vše, přeji Vám krásné úterý a těším se brzy u dalšího článku, který už je také ve výrobě ;)
Mějte se  pěkně,
K

12 komentářů: Povídejte i Vy!

  1. Pěkná recenze. Četla jsem první díl a asi se mrknu i po tomto :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Míšo :) Budu pak zvědavá na Tvůj názor :)

      Vymazat
  2. Super recenze :-) Takže Kim se nepolepšila a pořád je to ta naše stará dobrá Kim :D achjo :D Knihu mám v plánu si pořídit, ale kdy to bude, je zatím ve hvězdách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Marcelko :) Jojo, přesně jak píšeš. A stejně si pořídím i ten třetí díl, achjo :D Přeji Ti, až se k Tobě tento druhý dostane co nejdříve a budu se těšit na Tvé dojmy :)

      Vymazat
  3. moc moc se mi libi obalka :-)
    a co se tyce toho opakovani jmen, asi jsi necetla Skleneny trun, tam bylo jmeno hlavni hrdinky na kazde strance aspon 15x... :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obálky má tahle série moc povedené, to je pravda :) A nečetla, to máš pravdu, to by se mnou asi seklo :D

      Vymazat
    2. vsak jsem taky trpela jak kun :-P

      Vymazat
  4. :D Já tě miluju, tohle je přesně recenze podle mého gusta - objektivnost zabalená v subjektivnosti :D Hrozně jsem se pobavila, ale zároveň se smysluplně dozvěděla, co čekat a co ne...Po sérii zatím nějak netoužím, je ale docela dobře možné, že se mi stejně jednou dostane do ruky :)
    Měj se krásně a víc takových recenzí, prosím /já jako vím, že ti chválím každou, ale tahle prostě...♥♥♥) :D

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělá recenze, Kristý :) Od Němého křiku jsem tenkrát čekala bombu, nepřišla, ale dostala jsem skvělý příběh. Te´d jsem byla v očekávání už opatrnější, přestože jsem četla, že tento díl je ještě lepší. Řekla bych já sama osobně, že je asi stejný. Opět skvělý, ale neposadil mě na zadek. Kim mi až tolik nevadí, i když je fakt protivná. Asi ji omlouvám z důvodu její minulosti. Podtrženo sečteno... kdybych to nečetla, brečet asi nebudu, ale stejně si další díl opět přečtu. Je to zvláštní, mám to tak nějak jako ty. Není to wow, ale láká mě to a doporučuji knihu taky dál :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu, Šári. A jsem ráda, že to máš stejně. Zvláštní knihy to jsou..., ale hlavně, že jsme si je užily :)

      Vymazat

Srdečně děkuji každému, kdo zde vyjádří svůj názor, zkušenost, či dojmy. Moc ráda si s Vámi o knížkách povídám a právě Vy čtenáři jste mou největší inspirací :)